Důl Rudý říjen Olší byl hlubinný uranový důl mezi obcemi Olší, Drahonín (obě v okresu Brno-venkov) a Střítež (okres Žďár nad Sázavou) v Hornosvratecké vrchovině. Nacházel se v rudním poli Olší–Drahonín, které bylo po ložisku Rožná–Rozsochy druhým největším v oblasti Bystřicka i celé Českomoravské vrchoviny. Dobývací prostor dosáhl rozlohy 629 ha a rozkládal se v katastrálních územích Drahonín, Olší u Tišnova, Bor u Nedvědice, Litava, Střítež a Moravecké Pavlovice.[1]
Historie
Uranové ložisko Olší – Drahonín bylo objeveno v roce 1956, následovaly průzkumné práce. Jáma č. 1 Olší, nacházející se přibližně 1200 m severozápadně od Olší (49°25′37″ s. š., 16°16′37″ v. d.), začala být hloubena 7. listopadu 1958, těžba uranové rudy zde byla zahájena 1. července 1959. Nejprve se jednalo o důlní úsek dolu Karel Havlíček Borovský, samostatný závod Důl Rudý říjen Olší byl v rámci národního podniku Jáchymovské doly Rožná (od roku 1966 Uranové doly Dolní Rožínka[2]) zřízen 1. října 1959. Průzkum byl poté z centrálního prostoru ložiska přesunut do sousedních prostorů. V severní části byla vyhloubena poblíž silnice II/385 průzkumná šachtice č. 34 Hájenka (49°26′10″ s. š., 16°16′23″ v. d.), kde byla zahájena těžba v roce 1960. Následovala jáma č. 4 Drahonín (49°25′1″ s. š., 16°16′55″ v. d.) vyhloubená v roce 1960 a nacházející se 500 m severovýchodně od Drahonína; zde se s těžbou začalo 15. července 1961. Těžba se v dole Rudý říjen rozvíjela, přičemž vrcholu dosáhla v roce 1967, kdy zde bylo zaměstnáno přibližně 1000 osob.[3]
Od začátku 70. let již objem těžby klesal, neboť byly vytěženy nejbohatší části ložiska.[3] V letech 1972–1987 probíhal průzkum nejjižnější části ložiska u Tišnovské Nové Vsi.[1] Roku 1977 byla ukončena těžba v úseku Hájenka, šachtice byla poté zasypána. K zastavení provozu jámy Drahonín došlo v roce 1987 (do té doby dosáhla 18. patra[3]), následně byla zasypána. K 31. prosinci 1988 zanikl důl Rudý říjen jakožto samostatný závod, další práce probíhaly pod hlavičkou závodu Rožná.[4] Těžba v jámě Olší byla ukončena 17. března 1989, zbytkové zásoby byly odepsány, jáma byla posléze zasypána. Dobývací prostor dolu, zřízený v roce 1961, byl zrušen roku 1994.[1]
Celkově bylo v ložisku Olší–Drahonín mezi lety 1959 a 1989 vytěženo přibližně 2,9 milionů tun uranové rudy a 2900 tun uranu,[1][5] ke zpracování rudy docházelo v chemické úpravně v Rožné. Nacházely se zde dvě jámy, tři slepé jámy, dvě štoly, tři průzkumné šachtice a 141,4 km horizontálních důlních děl, bylo dosaženo hloubky přibližně 900 metrů pod zemským povrchem.[5]
Od začátku roku 1989 probíhaly v prostoru dolu rekultivační práce, povrchové stavby byly odstraněny a prostor postupně biologicky rekultivován. Pod odvalem jámy Drahonín byla vyražena odvodňovací štola, u jejíhož ústí byla postavena čistička důlních vod, neboť důlní díla byla v roce 1996 zatopena. V letech 1989–2000 dosáhly náklady na likvidaci ložiska částky 182,4 milionů korun, na dokončení prací, monitoring a čištění vod byla pro roky 2001–2021 předpokládána částka přibližně 150 milionů korun.[1][6] Rekultivace prostoru bývalého dolu Rudý říjen byly dokončeny v roce 2002, kdy bylo 1. lednu toho roku předáno Lesům České republiky 18,1 ha pozemků.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e ŠENK, Blahomír. Likvidace ložiska U-rud Olší okres Žďár nad Sázavou [online]. Diamo.cz, 2001 [cit. 2013-06-07]. Dostupné online.
- ↑ HOMOLKOVÁ, Eva. Hodnocení rizik spojených s těžbou specifických surovin v okolí Dolní Rožínky. Brno, 2007. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta – Katedra geografie. Vedoucí práce Jaromír Kolejka. Dostupné online.
- ↑ a b c Důl Rudý říjen Olší [online]. Zdarbuh.cz, 2010-08-30 [cit. 2013-06-07]. Dostupné online.
- ↑ Uranové doly GEAM Dolní Rožínka: Olší - Drahonín [online]. Hornictvi.info [cit. 2013-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-29.
- ↑ a b Olší [online]. Diamo.cz, Diamo.cz [cit. 2013-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-11.
- ↑ LEJSKOVÁ, Klára. Geochemie důlních vod na uzavřeném uranovém ložisku Olší. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta – Ústav geologických věd. Vedoucí práce Josef Zeman. Dostupné online.
- ↑ CÍSAŘ, Luboš. Uranová ruda: svět, ČR a Dolní Rožinka. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta – Geografický ústav. Vedoucí práce Václav Toušek. Dostupné online.
Externí odkazy