Dvouplicní či praví pavouci[1] (Araneomorphae, syn. Labidognatha) je velký taxon pavouků klasifikovaný na taxonomické úrovni podřádu[2] či infrařádu[3]. Zahrnuje všechny pavouky s výjimkou sklípkošů (Mesothelae) a sklípkanů (Mygalomorphae).[3]
Popis
Dvouplicní pavouci představují morfologicky nejodvozenější skupinu pavouků. Společně se sklípkany – ale na rozdíl od sklípkošů – mají nesegmentovaný zadeček a posteriorně orientované snovací bradavky. Od sklípkanů je však odlišují tzv. labidognátní chelicery, jež směřují dolů a pracují proti sobě podobně jako kleště či kusadla hmyzu (s výjimkami, jako je konkrétně čeleď Hypochilidae).[3][4] Chelicery působící proti sobě umožňují chycení větší kořisti při zachování stejné tělesné velikosti, než kdyby pavouk útočil každou chelicerou zvlášť. Právě tato skutečnost zřejmě podmiňovala miniaturizaci pavoučího těla, s níž se zároveň pojí jednodušší kolonizace nových stanovišť (například pomocí větru) a tím pádem možná i evoluční úspěch celé této skupiny.[2]
Dvouplicní pavouci postrádají přední střední snovací bradavky, jež se objevují pouze u sklípkošů. Vůči předním středním snovacím bradavkám představuje homologní strukturu kribelum, snovací políčko sloužící k produkci ultrajemných vláken, tzv. kribelového vlášení. Kribelum představuje synapomorfii všech dvouplicných pavouků, nicméně několikrát nezávisle na sobě došlo k jeho ztrátě. Na místě kribela může vyrůstat útvar zvaný kolulus, rovněž homolog vůči předním středním bradavkám.[5]
U většiny zástupců dvouplicných pavouků došlo k redukci druhého páru plicních vaků a k jeho nahrazení systémem vzdušnic neboli trachejí. V případě středoevropských zástupců chybí druhý pár plicních vaků všem zástupcům.[4] S tímto evolučním trendem se zároveň pojí redukce srdečních ostií na 2 až 4 páry.[2] Dýchací soustava mohla být v evoluci dále modifikována a například u čeledi Synaphridae se v tracheje přetvořily i přední plicní vaky. Několik málo linií pak dýchá jen systémem předních trachejí. Nutno dodat, že vzdušnice dvouplicných pavouků jsou samozřejmě konvergentní vůči podobným strukturám u šestinohých nebo stonožkovců.[6]
Dvouplicní pavouci se na základě stavby pohlavního ústrojí dělí na pavouky haplogynní a entelegynní. V případě samičího pohlavního traktu entelegynních pavouků je spermatéka napojena na dva kanálky („průtokový systém“), přičemž kopulační kanálek kryje pohlavní destička neboli epigyna.[7] Bulbus samčích makadel je u entelegynních pavouků v klidu ukrytý v koncovém miskovitém článku makadla (cymbium), odkud je v případě potřeby vychlipován tlakem hemolymfy. Bývá kvůli tomu složitě tvarován, se střídáním ztvrdlých částí a částí s jemnou kutikulou (hematodocha).[2] Entelegynní pavouci zřejmě představují monofyletickou skupinu, přičemž několik málo linií vykazuje evoluční trend návratu k haplogynní organizaci. Haplogynní pavouci však zřejmě nejsou monofyletičtí.[8]
Reference
- ↑ BAUM, J.; BUCHAR, J. V říši pavouků. Praha: SPN, 1973. S. 223.
- ↑ a b c d BUCHAR, J.; KŮRKA, A. Naši pavouci. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0331-2. S. 48ff.
- ↑ a b c BRUSCA, R. C.; MOORE, Wendy; GIRIBET, G, 2023. Invertebrates. 4. vyd. New York: Oxford University Press. ISBN 9780197554418. S. 815. (anglicky)
- ↑ a b KŮRKA, Antonín; ŘEZÁČ, Milan; MACEK, Rudolf; DOLANSKÝ, Jan. Pavouci České republiky. Praha: Academia, 2015, dotisk 2019. S. 90.
- ↑ Brusca, Moore & Giribet 2023, s. 819.
- ↑ Brusca, Moore & Giribet 2023, s. 832f.
- ↑ Kůrka, Řezáč, Macek & Dolanský 2015, s. 36f.
- ↑ WHEELER, Ward C.; CODDINGTON, Jonathan A.; CROWLEY, Louise M. The spider tree of life: phylogeny of Araneae based on target‐gene analyses from an extensive taxon sampling. Cladistics. 2017-12, roč. 33, čís. 6, s. 574–616. Dostupné online [cit. 2024-10-04]. ISSN 0748-3007. DOI 10.1111/cla.12182. (anglicky)
Externí odkazy
