Dušan Pala (25. května 1924, Libošovice – 14. listopadu 1945, Praha)[1] byl nadaný český prozaik a básník, který předčasně zemřel.
Život
Jeho otec byl český hudební vědec František Pala.[2] Po dětství v Libošovicích se Dušan Pala v deseti letech s rodiči přestěhoval do Prahy. Zde vychodil reálné gymnázium, na kterém maturoval v roce 1943. V té době byly české vysoké školy uzavřeny, Dušan Pala pracoval rok jako totálně nasazený. Při práci utrpěl vážný úraz ruky a byla mu přiznána invalidita. Po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 se přihlásil ke studiu filozofie a češtiny na Karlově univerzitě. Úspěšně studoval a současně připravoval vydání svých děl.[3] Dílo Dušana Paly oceňoval literární vědec Václav Černý.[4] Editorem děl Dušana Paly byl spisovatel Josef Knap.[5][p 1]
Život ukončil sebevraždou.[6]
Dílo
Dušan Pala je považován za nejvýznamnější talent české prozaické existenciální generace.[7] Knižně vyšlo:
- Krev a popel (básně 1940-1945, úvod Za Dušanem Palou napsal Albert Pražák, kresby Marcel Stecker, Praha, J. Pávek a spol., 1946)
- Stromy a kamení (prózy, doslov napsal Josef Knap, Praha, Topičova edice, 1947)
- Stromy a kamení (Praha, Akropolis, 2013)
Odkazy
Poznámky
- ↑ Josef Knap byl také autorem doslovu k povídkové sbírce Stromy a kamení, který vypovídá i o blízké znalosti Dušana Paly a jeho rodiny.
Reference
Externí odkazy
Literatura
- František Pala: O hvězdu hlava rozbije se (otcova vzpomínka). Tvar. 15. 4. 2010, s. 6. Dostupné online.