Dubští z Třebomyslic
Zakladatel	Oldřich z Třebomyslic
Větve rodu	starší hraběcí – lysická († 1962) prostřední – baronská († okolo 1876) mladší hraběcí – zdislavická
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dubští z Třebomyslic jsou původní českou vladyckou rodinou, která později přesídlila na Moravu a získala tu hraběcí titul. Pocházejí z Třebomyslic u Horažďovic, nazývají se podle statku Dub u Prachatic na Prácheňsku.

Prvním známým předkem se stal Oldřich z Třebomyslic, který zemřel koncem 14. století. Teprve Beneš z Třebomyslic roku 1509 koupil od prachatických měšťanů část statku Dub a poprvé se tak objevuje současná podoba jména. Beneš zplodil čtyři syny a dcery, z tohoto pokolení se uchytila v řadách české šlechty jedna linie rodu, a to potomci Jana Dubského. Jan Dubský (1524–1570) měl 4 syny, z nichž dva, Vilém a Petr, přišli na Moravu.

Vilém Dubský z Třebomyslic (1548–1626), Janův syn, se koncem 16. století přestěhoval na Moravu, zde si také našel manželku – Johanku, dceru Jana Vranovského z Vranova a na Rudolci, která ovšem zemřela již roku 1584. Jeho druhou manželkou se stala Kateřina Zahrádecká ze Zahrádek.

Díky podnikavosti a píli se Vilém domohl značného majetku. Již v roce 1585 (1587) koupil od Jana a Maxmiliána z Pernštejna za 18 000 zlatých celé panství Nové Město (na Moravě), roku 1603 od Petra a Jana Katarýnů z Kataru panství Jimramov a Dalečín. Roku 1605 své panství zvětšil nákupem statku Řečkovic od Aleny, Jiřího, Johanky, Kateřiny, Václava a Zuzany Pfeferkornů z Otopachu. Kolem roku 1610 už patřil k nejzámožnějším feudálním pánům na Moravě.

Jeho schopnosti jej dovedly k předním zemským úřadům, jmenovitě 1607 k funkci nejvyššího hofrychtéře moravského a císařského rady. Císař Rudolf jej v pondělí po sv. Tomáši (23. prosince) roku 1608 povýšil dědičně do baronského stavu.

Účastnil se stavovského povstání, po Bílé hoře se celé jeho obrovské jmění rozplynulo v neúprosných konfiskacích.

Jan Dubský z Třebomyslic byl Vilémův syn a správce Jimramova. Jeho manželkou byla Alina Zoubková ze Zdětína.

V 18. století se rod rozdělil do tří linii. Prostřední baronská vymřela v 19. století, mladší hraběcí linie (povýšená roku 1834) držela statek Zdislavice a později také Hoštice a Žádlovice. Pocházela z ní spisovatelka Marie Ebner von Eschenbach (1830–1916) nebo její bratr významný diplomat Viktor Dubský (1834–1915).

Nejstarší hraběcí linie vlastnila panství Lysice, získané sňatkem Františka Dubského (1749–1812) s Antonií Piati (1773–1843). Do hraběcího stavu byl František povýšen roku 1810. Posledním mužským členem této rodové linie byl hrabě Albrecht Dubský (1882–1962).

Dnes žijí pouze příslušníci linie zdislavické, a to v Německu a Rakousku.^[1][2]

• Ferdinand Leopold Dubský z Třebomyslic (1647/50–1721) se stal velkopřevorem maltézského řádu a zemským místodržícím.
• Karel Zikmund Dubský z Třebomyslic (1681–1744) byl velitelem portášského sboru v letech 1735 – 1740/1741.
• Emanuel Dubský z Třebomyslic (1806–1881), moravský zemský hejtman v letech 1861–1870, majitel panství Lysice a statku Drnovice
• Matylda Dubská z Třebomyslic (1808–1887), manželka Emanuela Dubského, zakladatelka Dětské nemocnice v Brně
• Marie von Ebner-Eschenbachová (1830–1916) byla rakouská spisovatelka píšící v českých zemích
• Adolf Dubský z Třebomyslic (1833–1911), poslanec moravského zemského sněmu a Říšské rady, doživotní člen Panské sněmovny
• Viktor Dubský z Třebomyslic (1834–1915), rakousko-uherský generál a diplomat, velvyslanec ve Španělsku
• Quido Dubský z Třebomyslic (1835–1907), poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady
• Erwin Dubský (1836–1909) fregatní kapitán, cestovatel, sběratel
• Viktor František Dubský z Třebomyslic (1868–1932), rakousko-uherský diplomat, majitel velkostatku Zdislavice
• Adolf Osvald Dubský z Třebomyslic (1878–1953), rakousko-uherský diplomat, majitel velkostatku Žádlovice
• Albrecht Dubský z Třebomyslic (1882–1962), poslanec Moravského zemského sněmu, poslední majitel velkostatku Lysice

I další členové rodu vykonávali důležité zemské i říšské funkce. Drželi mimo jiné Slavětice, Biskupice, Drnovice, Lysice; druhá větev získala Hoštice, Lebedov, Zdislavice a další panství. Ze tří pozdějších větví jedna setrvala ve stavu svobodných pánů, další dvě se v 19. století staly hraběcími.

Zachovali si původní erb, v němž se na modrém štítu nacházejí dva stříbrné odvrácené buvolí rohy, z nichž vyrůstají na vnější straně tři páry lidských rukou přirozené barvy.

Příbuzenskými svazky se Dubští spojili s Kolovraty, Colloredy, Kinskými, Žerotíny, Příchovskými, Švábenskými a dalšími rody.

• Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

• D'ELVERT, Christian. Geschichte der Grafen Dubský von Třebomyslic. Schriften der historisch-statistischen Sektion der k.k. mähr. schles. Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. 1853, čís. V, s. 3–21. Dostupné online [cit. 2013-06-23]. (ger) 
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Dubští z Třebomyslic, s. 46–47. 
• VAŇKOVÁ, Lenka. Významné osobnosti lysické větve rodiny Dubských v 19. století. Brno, 2007. 52 s. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Tomáš Jeřábek. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dubští z Třebomyslic na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Dubský z Třebomyslic v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích