Dominantní septakord je pojem z oboru hudební teorie označující nejčastěji používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).
Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvintu a malou septimu. Z hlediska terciového systému je dominantní septakord rozšířením durového kvintakordu.
Značení
Dominantní septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7 (ten se obecně používá ke značení malé septimy):
- od základního tónu c
- od základního tónu fis
- od základního tónu es
Složení
Následující tabulka obsahuje složení dominantního septakordu od jednotlivých základních tónů:
Značka akordu
|
Základní tón
|
Velká tercie
|
Čistá kvinta
|
Malá septima
|
|
c
|
e
|
g
|
b
|
|
g
|
h
|
d
|
f
|
|
d
|
fis
|
a
|
c
|
|
a
|
cis
|
e
|
g
|
|
e
|
gis
|
h
|
d
|
|
h
|
dis
|
fis
|
a
|
|
fis
|
ais
|
cis
|
e
|
|
cis
|
eis (=f)
|
gis
|
h
|
|
as
|
c
|
es
|
ges
|
|
es
|
g
|
b
|
des
|
|
b
|
d
|
f
|
as
|
|
f
|
a
|
c
|
es
|
Význam
Jak napovídá již název akordu, je nejčastějším použitím dominantního septakordu funkce dominanty. Lze jej jako dominantu použít v durové i mollové (pro harmonickou a melodickou mollovou stupnici) tónině. Jedná se po durovém kvintakordu a mollovém kvintakordu o třetí nejčastěji používaný akord a to jak v lidové hudbě, populární hudbě a country, tak v klasické vážné hudbě.
Kromě toho je dominantní septakord „kostrou“ církevního mixolydického modu.
Související články
Externí odkazy