Dolby Atmos je označení pro technologii prostorového zvuku, kterou v roce 2012 představila americká firma Dolby Laboratories. Poprvé byla použita ve filmu Rebelka.^[1] Na rozdíl od svých předchůdců Dolby Digital nepoužívá Dolby Atmos předem definované zvukové kanály, ale je pouze jeden datový proud, který následně rozdělí až dekodér podle konkrétní konfigurace a prostoru.^[2] První hudební album ve formátu Dolby Atmos, deska Prometheus, Symphonia Ignis Divinus od skupiny Luca Turilli's Rhapsody, vyšlo 9. prosince 2016.^[3]

Pro použití tohoto formátu je třeba vlastnit přehrávač a reproduktory podporující Dolby Atmos, anebo jiné zařízení, které má již obojí integrováno v sobě. Samozřejmostí je i podpora tohoto formátu ze strany přehrávaného média.^[4]

Dolby Atmos je kompatibilní s Blu-ray a Ultra HD Blu-ray. ^[5]

Dolby Atmos se rendruje po 64 kanálech, tedy základní DA má 64 kanálů, druhý stupeň je teprve 128.

Kanály se dělí na pozadí (Beds) a objekty (Objects).

Dolby Atmos umožňuje zapojit až 64 reproduktorů v kině,^[6] na kterých lze v jedné chvíli přehrát 128 zvukových vstupů s bezztrátovou komprimací.^[7] Pro domácí kina je nutné mít alespoň 5.1.2 systém.^[7] Kromě 3 předních reproduktorů (levého, prostředního a pravého) a 2 zadních reproduktorů (levého a pravého) totiž disponuje i dvěma vrchními ve snaze vytvořit 360stupňový efekt.^[4][8] Atmos také umožňuje zapojení reproduktorů namířených na strop (tzv. upward-firing speakers), tudíž se zvuk nejprve odrazí od plochého stropu, než dojde k posluchači.^[4]

Díky procesu adaptivního renderování je zvuk jednodušší přijímat z vícero směrů.^[9]

Podstatou je prostorové kódování, ve kterém se zvukům nepřiřaďuje kanál či reproduktor, ale přímo místo v prostoru, ve kterém má zvuk zaznít, protože jsou interpretovány jako objekty. Čip pro zpracování Dolby Atmos poté dekóduje metadata, která byla zakódována s bitstreamem (konverze zvuku do digitální podoby – bitů a přenos této informace mezi zařízeními) obsahu (např. Blu-ray), přímo během přehrávání. Přiřazení prostoru daného zvuku pak zpracovává přijímač či procesor dle kanálu nebo nastavení přehrávacího zařízení.^[5][10]

Metadata tohoto formátu spadají pod Dolby TrueHD a Dolby Digital Plus formáty.^[5]

K dispozici je 128 zvukových stop, přičemž 10 z nich je dedikováno ambientním skupinovým stopám a středovému dialogu, tudíž pro zvukové objekty v každém bodě je dostupných 118 stop. ^[11]

Pakliže v systému chybí výškové reproduktory, lze je nahradit výškovou virtualizací, která simuluje zvuky nad hlavou přes reproduktory ve výšce posluchače. K použití virtualizace je tedy možné využít i systémy 5.1 a 7.1.^[12]

Virtualizace probíhá za pomoci výškových filtrů, které jsou použity na horní zvuky v mixu předtím, než je rozmístěn do reproduktorů.^[12]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolby Atmos na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.