Dobytí Prahy roku 1448
konflikt: Války Pohusitského interregia
Adolf Liebscher: Dobytí Prahy Jiříkem Poděbradským roku 1448
Trvání	3. září 1448
Místo	Staré Město Pražské, Nové Město Pražské, České království
Souřadnice	50°3′55″ s. š., 14°25′18″ v. d.
Výsledek	úspěšné ovládnutí Prahy Poděbradskou jednotou
Strany
Poděbradská jednota Strakonická jednota
Velitelé
Jiří z Poděbrad Zdeněk Kostka z Postupic Menhart II. z Hradce Hanuš z Kolovrat Jan z Rabštejna Děpold z Rýzmberka
Síla
~ 9 000 mužů neznámá
Ztráty
údajně pouze jeden nebo dva padlí neznámé, patrně malé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dobytí Prahy roku 1448 bylo úspěšné obsazení hlavního města Českého království silami tzv. Poděbradské jednoty pod vedením Jiřího z Poděbrad, hájeného Menhartem II. z Hradce a městským vojenským hejtmanem Hanušem z Kolovrat, v rámci politického zápasu o český trůn v období tzv. pohusitského interregia. Jednalo se o vojenskou akci, která problehla v noci z 2. na 3. září 1448 v podobě bojového obsazení pevnosti Vyšehrad a následného proniknutí početného vojska na Nové a Staré Město Pražské. Akce vedla k upevnění Poděbradovy moci, završené jeho korunovací českým králem roku 1458.

Po smrti Hynce Ptáčka z Pirkštejna, vedoucí postavy východočeských kališníků, v roce 1444 převzal vedení celého seskupení mladý šlechtic Jiří z Poděbrad, tehdy jeden ze dvou hejtmanů Boleslavského kraje. To se tak od té doby nazývalo Jednota poděbradská. V následujících letech pak jednota politicky soupeřila s příslušníky české katolické šlechty, reprezentované především Oldřichem II. z Rožmberka. V červenci roku 1448 byl Jiří z Poděbrad zvolen zemským správcem.^[1]

Koncem srpna roku 1448 se Poděbradská jednota rozhodla využil cesty Oldřicha z Rožmberka za císařem Fridrichem III. Habsburským do Vídně, kam odcestoval spolu s Janem Švihovským z Rýzmberka, a provést v nepřítomnosti vůdce katolické opozice v zemi ovládnutí hlavního města. Královskou moc zde reprezentoval Menhart II. z Hradce, purkrabí Pražského hradu a někdejší nepřítel husitů, stejně jako vojenský hejtman všech tří pražských měst, Hanuš z Kolovrat. Kališníkům vadil v Praze též silný německý vliv a časté nedodržování Basilejských kompaktát při svátostech.

Východočeské vojsko, shromážděné pod záminkou tažení proti Sasku, se shromáždilo u Kutné Hory a následně táhlo ku Praze, utábořilo se jihovýchodně od města, u Běchovic a Dolních Počernic. V jeho řadách byli mj. šlechtici Jan Zajímač z Kunštatu, Jindřich z Dubé, Jindřich z Lipé, Zdeněk Konopištský ze Šternberka (katolík), Jiří z Dubé a Wissenburka, Jan mladší Děčínský z Vartenberka či Jindřich ze Stráže, z rytířů pak Mikuláš Trčka z Lípy na Lipnici, Purkart Kamarét z Žirovnice, Beneš Mokrovouský z Hustířan a Malešova, Jan Pardus z Vrátkova, Jan Hertvík z Rušinova, Jetřich z Miletínka, Zdeněk Kostka z Postupic či Jan Čabelický ze Soutic. Na druhém břehu Vltavy se pak shromáždili ozbrojenci Aleše Holického ze Šternberka a na Křivoklátě, Buriana II. z Gutštejna, Viléma z llburka a Jana Calty z Kamenné Hory, druhý svaz podporující Jiřího, kteří se ke konci srpna sešli u města Loun.

V předvoji byli vysláni rytíři Jan Malovec z Pacova a Zdeněk Kostka z Postupic a dva další na Staroměstskou radnici s žádostí o volný průchod vojska městem k saskému tažení, kterým se však nedostalo odpovědi. Pozvání k jednání v Jiřího ležení Hanuš z Kolovrat odmítl. 2. září se vojsko přiblížilo k hradbám Nového Města a položilo se ve Vršovicích.

V noci z pondělka na úterý, 3. září, se vojsko Poděbradské jednoty přiblížilo ku Praze a zaútočilo na dvou slabě chráněných místech hradeb. Jedna jeho část, složená snad především z hradeckých oddílů, podnikla úspěšný útok na opevněný Vyšehrad, jemuž velel rytíř Jan z Rabštejna, v místech fortny Špička poblíž místa Na Slupi. Překvapenou a nepočetnou posádku se podařilo rychle přemoci, útočníci pak otevřeli jednu z městských bran a zatroubili na znamení, že je Vyšehrad dobyt. Při boji měl být zabit jediný bojovník, jistý Bělík z Hradce. Druhá skupina vojska pak začala pronikat do města v místech Karlova a rychle, téměř bez odporu, postupovala na Nové Město s pokřikem Kunštat hr! Hradec hr!. Hladce se dostala až na Staroměstské náměstí, kde obsadila Staroměstskou radnici.

Následně proběhlo zatýkání odpůrců Poděbradské jednoty. Nejvyšší purkrabí Menhart z Hradce se po několik dnů skrýval, posléze byl však zrazen a uvězněn, nejprve na Staroměstské radnici, posléze na Jiřího hradě Kunětická hora. Hanuši z Kolovrat se podařilo z města uprchnout, údajně přes Židovské město, na svůj hrad Žebrák. Prahu opustil také kněz Týnského chrámu a odpůrce kališníků Jan Papoušek ze Soběslavi, který prchl do Jindřichova Hradce.

Jiří z Poděbrad si obsazením Prahy zajistil stabilnější politickou pozici a postavil se tak do čela kališnických věřících. Do města se pak po jeho ovládnutí mohli vrátit někteří vyhoštění duchovní, v čele s Janem Rokycanou, který do Prahy z exilu v Hradci Králové přijel 10. září. Během násilností po převzetí moci ve městě vydrancovala pražská chudina židovské ghetto.^[2]

Jako odpověď na obsazení Prahy vznikla 8. února 1449 Strakonická jednota v čele s pány z Rožmberka. Situaci zhoršilo též onemocnění Menharta ve vězení a jeho úmrtí v únoru téhož roku. Dne 10. dubna obě strany vyjednaly v Jindřichově Hradci roční příměří. V srpnu 1449 byl pak svolán sněm do Jihlavy, který však skončil bez výsledku.^[3] Obě strany jej využily k tomu, aby získaly spojence. Poděbradská jednota si vyjednala podporu braniborských markrabat Albrechta Achilla a jeho bratra Fridricha II., mosbašského falckraběte Oty I. a míšeňského markraběte Viléma, zatímco Strakoničtí získali na svou stranu jeho bratra, saského vévodu Fridricha II. Politické boje se strakonickou jednotou vedl Jiří z Poděbrad až do začátku 50. let 15. století.

• ČORNEJ, Petr; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437-1526. Praha: Paseka, 2007. 839 s. ISBN 978-80-7185-873-7. 
• TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy. Nákladem knihkupectví Fr. Řivnáče (Antonína Řivnáče).
• ZAP, Karel Vladislav. Česko-moravská kronika. Kniha třeti. 1872. s. 88-93.

• Seznam husitských bitev
• Jiří z Poděbrad
• Pohusitské interregium

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dobytí Prahy na Wikimedia Commons

• F. Palacký - Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (4. část)
• Web Náš region^{[nedostupný zdroj]}
• Diplomová práce - Vojsko Poděbradská jednoty k roku 1448

Bitvy pozdního husitství
Pohusitské interregnum (1439–1453)	(1444) Bitva u Varny • (1448) Dobytí Prahy • (1449) Bitva u Moravské Třebové • Bitva u Kolína • (1450) Bitva u Rokycan
Bratříci v Horních Uhrách (1439–1467)	(1449) Bitva u Somoše • (1451) Bitva u Lučence • (1458) Bitva u Šarišského Potoka • (1465) Bitva u Kapušan • (1467) Bitva u Veľkých Kostoľan
Křížová výprava proti Jiřímu z Poděbrad (1467–1468)	(1467) Bitva u Frankenštejnu • Bitva u Pačkova • Bitva u Soběslavi • Bitva u Nýrska • (1468) Bitva u Turnova • Bitva u Dráchova • Bitva u Telče • Bitva u Kraví hory
Česko-uherské války (1468–1478)	(1468) Bitva o Třebíč • Bitva u Zvole • Bitva u Olomouce • (1469) Bitva u Vilémova • Bitva u Veselí nad Moravou • Bitva u Uherského Hradiště • Bitva u Uherského Brodu • (1470) Bitva na říčce Valové • Tažení Johany z Rožmitálu • (1474) Bitva u Žvanovic • (1478) Bitva u Plzně