Dobřenec (německyDobrenz) je malá vesnice, část města Mašťov v okrese Chomutov. Nachází se asi 3 km na jihozápad od Mašťova. Dobřenec je také název katastrálního území o rozloze 4,91 km².[3] V jižní části katastrálního území stávala malá vesnice Emanuelův Dvůr, která zanikla v sedmdesátých letech dvacátého století vysídlením.[4]
Název
Název vesnice je zdrobněním odvozen z osobního jména Dobřeň, což také pravděpodobně byla původní varianta názvu osady. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: de Dobrsenz (1281), in Dobrzienczi (1401), in Dobrzinczi (1455), ve vsi Dobrzeny (1542), w Dobrženczy (1545), Doberencz (1593), Dobrzenicz (1615), Dobrentz (1654) nebo Dobrenz (1787).[5]
Historie
Náves s korytem Dobřeneckého potokaKaple Nejsvětější Trojice
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281 a zmiňuje ji jako sídlo Předoty z Dobřence (Pyrsedote de Dobrsenz).[5] Do šestnáctého století vesnice patřila k mašťovskému panství, poté do sedmnáctého století k Doupovu a Neprobylicím.[6] Podle berní ruly z roku 1654 žili ve vesnici po třicetileté válce jen čtyři sedláci a devět chalupníků, kteří obdělávali padesát strychů půdy a dalších osmdesát zůstávalo ladem. Měli celkem dvacet potahů a chovali jedenáct krav, 24 jalovic, třináct ovcí, 24 prasat a jedenáct koz. O sto let později zde kromě zemědělců pracovali také kovář, hrnčíř a mlynář v pronajatém panském mlýně. Ve čtyřicátých letech devatenáctého století měla vesnice 139 obyvatel, byla v ní hospoda a kaple Nejsvětější Trojice na návsi. Patřila také k významným producentům medu.[7] Od roku 1732 Dobřenec tvořil součást krásnodvorského panství, u kterého zůstal až do zrušení patrimoniální správy.[6]
Po skončení druhé světové války byla většina obyvatel vystěhována a vesnici se nepovedlo dosídlit ani na polovinu předválečného stavu. Pokles počtu obyvatel pokračoval po zřízení vojenského újezdu Hradiště. Přestože byla ve vesnici postavena nová drůbežárna, kravín a mechanizační stanice zemědělské techniky, nedařilo se přilákat obyvatele ani výstavbou čtyř nových obytných domů. Život ve vesnici totiž znepříjemňovaly časté průjezdy zemědělských strojů a vojenské techniky, ale také nedostatek služeb. V roce 1969 zde fungoval jen kiosek s občerstvením a jídelna státního statku. Prodej běžného zboží zajišťovala pojízdná prodejna, která přijížděla jen dvakrát týdně.[7]
Jalový Dvůr
K Dobřenci patřil také Jalový Dvůr (Galdenhof) zmiňovaný již v roce 1455, jehož zříceniny se nachází necelý jeden kilometr na severovýchod od vesnice (již v katastrálním území Sedlec u Radonic[8]). Kromě vlastního hospodářského dvora zde stál další obytný dům a v roce 1930 v nich žilo celkem deset lidí.[7]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 147 obyvatel (z toho 69 mužů), kteří byli kromě dvou cizinců německé národnosti a všichni patřili k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 146 obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání.[11]
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů města Mašťov.
Obecní správa
Od roku 1850 patřil Dobřenec jako samostatná obec do doupovského okresu, ale o osmnáct let později byl převeden do okresu Kadaň. Jako místní část k němu patřil Emanuelův Dvůr a od roku 1869 také Konice. V padesátých letech dvacátého století obec ztratila samosprávu a stala se místní částí Kadaňského Rohozce a od roku 1961 patří k Mašťovu.[15]
Pamětihodnosti
Dobřenec patří k malému počtu vesnic v oblasti Doupovských hor, které se dochovaly, i přes demolici zástavby na jižní straně návsi, v relativně nenarušené podobě. Jádrem vsi je protáhlá trojúhelníková náves, jejíž západní stranu uzavíral druhotně rozparcelovaný hospodářský dvůr (čp. 1, 19 a 24). Rozděleny byly také některé usedlosti na severní straně návsi. Drobnější chalupnická zástavba zaujala parcely podél cest na východním i západním konci vesnice.[6]
Nejstaršími domy se zděným přízemím a hrázděným patrem jsou usedlosti čp. 11 a 23. Mladší zděná zástavba pochází ze druhé poloviny devatenáctého století a první třetiny dvacátého století. Z ní vyniká dům čp. 6 s eklektickou výzdobou štítového průčelí. Hmotový rozsah a částečně i střídmé fasády se dochovaly na domech čp. 4, 5, 17, 25, 26 a 27. U některých usedlostí se zachovaly hospodářské stavby postavené z místního čediče a výjimečně i pilířové stodoly.[6]
Na návsi stojí kaple Nejsvětější Trojice[7] s obdélníkovým půdorysem, baroknímportálem a věžičkou vybíhající z hřebenu střechy.[6]
↑ abPROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. (A–H). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 356–357.
↑ abcdVALEŠ, Vladimír. Radonice, Mašťov a okolí. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2001. 96 s. Kapitola Dobřenec, s. 90–92.
↑CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2018-09-16]. Dostupné online.
↑Doupovské hory. Příprava vydání Jan Matějů, Petr Hradecký, Vladimír Melichar. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, 2016. 548 s. ISBN978-80-7075-909-7, ISBN978-80-87458-11-2. S. 414.
↑Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 236.
↑Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 130.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869–2001. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN80-250-1310-3. S. 378, 379.
↑Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN80-250-1311-1. S. 100, 238.
Literatura
Obce okresu Chomutov. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN80-7277-173-6. Kapitola Dobřenec, s. 155.
