Na území Ukrajiny protéká řeka Dněpr v délce 980 km, z toho v přirozeném korytu pouze v délce 100 km. Celková plocha přehradních nádrží je 6 976 km². Narovnáním vodní cesty vybudováním umělých jezer se zkrátila celková délka řeky z přírodních 2 285 na 2 201 km. Většina přítoku pochází z plochy povodí horního Dněpru, úsek středního Dněpru (Kyjev – Záporoží) a dolního Dněpru (Záporoží – ústí) přijímá již málo větších přítoků. Průměrný průtok 1370 m³/s v Kyjevě se v ústí navýší pouze na hodnotu kolem 1600 m³/s. Kaskáda vodních děl pokrývá právě střední a dolní tok, kde lze určit průměrný průtok na hodnotě 1500 m³/s. Spád od hladiny nejvyšší (Kyjevské nádrže) po hladinu řeky pod posledním stupněm (Kachovská elektrárna) je 102 m. Maximální teoretická roční výroba je tak 13,5 miliardy kWh. Tuto hodnotu je třeba snížit zohledněním účinnosti a nezpracovatelných průtokových maxim.
Přehled stupňů kaskády
Přehled elektráren kaskády (ve směru proti proudu)
Celkový roční výkon kaskády v průměru přesahuje hodnotu 10 miliard kWh, což Dněperskou kaskádu zařazuje mezi účinné vodní energetické soustavy.
Historie výstavby
Kaskáda byla vybudována v sovětském období v letech 1927–1975. Dvě vodní díla na Dněpru byla vyhlášena jako tzv. Velké stavby komunismu, kam byly z vodních elektráren ještě zařazeny Volžská a Žiguljovská elektrárna na Volze a Bratská elektrárna na Angaře.
Vodní elektrárna DněproGES se v roce 1932 stala největší vodní elektrárnou v Evropě a patří mezí nejznámější vodní elektrárny na světě. Byla poničena během druhé světové války a její činnost byla obnovena v roce 1950. Význam druhého díla v pořadí, Kachovské vodní elektrárny, byl podpořen vybudováním navazujícího zavlažovacího kanálu, odvádějícího vodu na jižní Ukrajinu a Krym.
Ve výstavbě i ve fázích projektu jsou přečerpávací elektrárny využívající hladinu přehradních nádrží Dněpru, jejichž příspěvek k celkové výrobě elektrické energie je k roku 2019 nevýznamný. Kyjevská přečerpávací elektrárna byla postavena jako první vodní dílo svého druhu v Sovětském svazu.