Přírodní rezervaceDivoká Šárka se nachází na skalnatých úbočích Šáreckého potoka na území městské části Praha 6 – Liboc (mezi soutěskou Džbán a Čertovým mlýnem) a na stepích nad ním, zejména na jeho pravém břehu. Stepi potom přecházejí do rozsáhlého lesa, což tak vytváří jeden z nejrozsáhlejších pražských parků.
Podle jedné z variant české národní pověstiDívčí válka, příběhu o vzpouře českých žen proti mužům, se, v části příběhu o Ctiradovi a Šárce, Ctirad stane obětí léčky v podobě spoutané Šárky a nešťastná Šárka skončí svůj život skokem ze skály, nazývané od té doby Dívčí skok. Celé údolí se po ní nazývá Šárecké údolí nebo také Šárka.
Historie
Nejstarší archeologické nálezy kostí zvířat dokládají přítomnost člověka již od paleolitu, kdy byl hlavním zdrojem obživy lov zvěře a sběr plodů. Člověk začal zasahovat do vývoje zdejší vegetace od období neolitu, kdy došlo k trvalému osídlení rolnickému a pasteveckému. Z tehdejšího sídliště na Šestákově skále byly získány nálezy keramiky, podle kterých byla závěrečná fáze kultury s lineární keramikou nazvána šáreckým typem. V době bronzové se zde nalézalo významné sídliště knovízské kultury. Kolem 6. století došlo k příchodu Slovanů na toto území a k jeho následnému osídlení. V 7. až 9. století se nad soutěskou Džbán nalézalo slovanské výšinné hradiště o rozloze přibližně tří hektarů a v jeho bezprostředním okolí velké dvacetihektarové předhradí, které se dělilo na vnitřní a vnější. Pozůstatky hradiště a předhradí jsou v krajině patrné i dnes. Tvoří jej valy, dnes již povětšinou zarostlé vegetací. V roce 1995 bylo hradiště vyhlášeno za národní kulturní památku pod názvem Hradiště Šárka. Je jednou z devíti národních kulturních památek na území Prahy.
Údolí Džbán a pohled na Evropskou ulici
Na území ve středověku postupně mizely lesy a odlesněné plochy člověk postupně přeměňoval na zemědělsky využívanou půdu – na pole, sady, vinice a pastviny. Jedinými, téměř nedotčenými plochami, byly zdejší skalní stepi.
Až do konce 19. století bylo území téměř bezlesé, rozloha lesa byla asi čtvrtinová oproti dnešku. V této době započalo umělé zalesňování okolí. Území bylo zemědělsky využíváno až do začátku druhé světové války. Po válce došlo ke změně socioekonomických poměrů a území se přestalo zemědělsky využívat. Započalo nekontrolované šíření expanzivních druhů bylin a zarůstání teplomilných trávníků křovinami a náletovými dřevinami. Dochází k další vlně umělého zalesňování nepůvodními druhy dřevin.
Důvod vyhlášení
Přírodní rezervace byla vyhlášena na ochranu významného geomorfologického celku zahrnujícího hluboké údolí proříznuté Šáreckým potokem v tvrdých buližníkových skalách včetně zbytků teplomilné skalní vegetace na slunných jižních svazích a chladnomilné vegetace na zastíněných severních svazích. Divoká Šárka se jako unikátní prvek pražské přírody, a to jak z geologického, tak i botanického, nebo zoologického hlediska, stala první přírodní památkou vyhlášenou na území metropole.[3]
Geomorfologie
Území PR tvoří mohutné skalní útvary s názvem Džbán a jsou tvořeny buližníkovými horninami. Buližníkové těleso je z období starohor, tedy přibližně 600 milionů let staré. Skalní útvar je rozdělen hlubokou soutěskou, která byla vytvořena působením vodní eroze Šáreckého potoka. Soutěska Šáreckého potoka v tvrdých buližnících je výsledkem odnosných pochodů, které probíhaly po celé období kvartéru. Údolí Šáreckého potoka dělí těleso na dva jednotlivé skalní masivy – na Kozákovu skálu a na Šestákovu skálu. Za soutěskou Džbán se údolí pomalu rozšiřuje. Dále po proudu potoka se opět vyskytují buližníky – Dívčí skok a nad levým břehem potoka Nebušická skála. Při cestě od Vokovic je Franciho studánka.
Území rezervace je na svých výslunných stráních významným útočištěm teplomilných stepních a lesostepních druhů hmyzu a měkkýšů, zatímco ve stinných oblastech žijí chladnomilné horské druhy. Rovněž je zde bohaté zastoupení obratlovců od ryb přes obojživelníky, plazy až po savce a ptáky. Bylo zde nalezeno přes 80 druhů ptáků.
Fotogalerie
Pohled na Liboc (v pozadí letohrádek Hvězda) přes soutěsku Džbán
Počátky horolezectví v oblasti Divoké Šárky sahají do období na přelomu 19. a 20. století, kdy se zde lezci zpravidla připravovali na velehorské výstupy. Původní fixní jištění skobami, které zde zanechali prvovýstupci, je postupně vyměňováno za lepené borháky. V oblasti je více než sto lezeckých cest od stupně obtížnosti 3 až po stupeň 7 podle klasifikace UIAA.[5]
Severozápadní hřeben Dívčího skoku
Horolezecky významné skály (výpis od jihu k severu):
Soutěska Džbán[6] – severní stěna kaňonu Šáreckého potoka pod přehradou Džbán; Džbán se nazývá také nejvyšší vrch celého skalního útvaru ve výšce 363 metrů nad mořem.
Brenta[7] – západní úbočí zakončené skalní věžkou nad koupalištěm Divoká Šárka
Dívčí skok[8] (též zvaná Koruna Šárky) – jižní, západní a severní skalní stěny dominantního vrcholu nad stejnojmennou restaurací
Půlnoční skála – v údolíčku severovýchodně vedle vrcholu Dívčího skoku
Žabák[9] – mohutný skalní masiv v jihozápadním úbočí nad Šáreckým potokem mezi restaurací Dívčí skok a Čertovým mlýnem
Hřeben Černých věží[10] – na severozápadě těsně přiléhá k Žabáku
Čertovy nohavice – samostatná skála v mírném jižním svahu nad Čertovým mlýnem
Poslední skála – samostatná skála v severním svahu nad suťovištěm u Čertova mlýna
↑Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
↑ Článek na stránkách městské části Praha 6. www.praha6.cz [online]. [cit. 2009-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-06.
↑Plán péče o přírodní rezervaci Divoká Šárka na období 2010–2024 [online]. envis.praha-mesto.cz, 2009 [cit. 2012-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-06.
VACEK, František. Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In: TEIGE, Josef. Sborník příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Praha: Obec pražská, 1911. Dostupné online. S. 47–461.
VACEK, František. Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In: VOJTÍŠEK, Václav. Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy. Praha: Důchod obce hlavního města Prahy, 1923. Dostupné online. Svazek IV.
HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady : Paměti děje- a místnopisné vikariátního obvodu Libockého. Praha: vl.n., 1893. Dostupné online. - kapitola Farnost u sv. Matěje v Šárce, s. 159-169.
JÍRA, Josef Antonín. Předběžná zpráva o výzkumu v Podbabě a v Šárce podniknutém Společností přátel starožitností českých v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1898. Dostupné online. Zvláštní otisky několika statí z Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze věnovaných geologickému a archeologickému výzkumu v Podbabě, Šárce a Bubenči. Obsahuje geologickou mapu Šáreckého údolí, popis Šárky v době předhistorické, zprávu o tetínském hradišti, fotografie nálezů..
KOTRBÁČEK, Jakub. Botanický průzkum přírodní rezervace Divoká Šárka v Praze. Praha: vl.n., 2011. 62 s. Absolventská práce. Vyšší odborná škola zahradnická Mělník.
SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana; SLABINA, Miloslav. Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002. 428 s. ISBN80-7277-115-9. Heslo Praha 6-Liboc, s. 285–286.
.JPG)
.JPG)
