Disponibilní důchod (anglicky Disposable income) tvoří částku, kterou domácnosti mohou využít na finální spotřebu, úspory jako finanční aktiva nebo na investice do hmotných a nehmotných aktiv nebo k jiným než výrobním účelům.^[1]Disponibilní důchod je částka důchodu, která zůstane po odečtení daní a dalších povinných poplatků.^[2] Je to základní ukazatel, který vysvětluje spotřební chování domácností.^[3]

Disponibilní důchod představuje součet hrubých mezd, platů důchodů z podnikání a z vlastnictví. Také je tam zahrnuta salda sociálních a ostatních důchodů. Kdy saldo sociálních důchodů je roven rozdílu hodnoty peněžitých sociálních dávek. Ty domácnosti získávají od státu, pojišťoven a od zaměstnavatelů, povinných a dobrovolných sociálních příspěvků, které domácnosti platí. Dále ostatní důchody neboli ostatní běžné transfery, do kterých řadíme čisté pojistné, příspěvky neziskovým organizacím, pokuty, penále, sázky, výhry i jiné důchody. ^[4]

Disponibilní důchod lze definovat jako hrubý příjem jednotlivce nebo domácnosti po odečtení povinných plateb, jakou jsou daně z příjmů, zdravotní a sociální pojištění, a po přičtení případných transferů, jako jsou sociální dávky, příspěvky a jiné příjmy od státu.^[5]

Disponibilní důchod (YD) se vypočítá sečtením spotřeby (C – consumption) a úspor (S – savings) nebo sečtením osobního důchodu (Y) a transferů (T – transfers) a odečtením daní (TA – taxes).

${\displaystyle YD=C+S}$

${\displaystyle YD=Y+TR-TA}$

• Hrubý disponibilní důchod – částka, která zůstává domácnostem po uhrazení daní a běžných výdajů, určená ke krytí konečné spotřeby a úspor.^[6]
• Čistý disponibilní důchod – zahrnuje transfery a je snížen o daně. Tento ukazatel lépe odráží skutečnou ekonomickou situaci domácností.^[7]

• Inflace
• HDP

Disponibilní důchod hraje klíčovou roli v makroekonomické analýze, protože ovlivňuje celkovou poptávku v ekonomice. Je to indikátor ekonomického zdraví domácností a celkové ekonomiky.

Disponibilní důchod přímo ovlivňuje spotřebitelskou poptávku. Zvýšení disponibilního příjmu vede k vyšším nákladům na zboží a služby, které povzbuzují ekonomický růst. Při poklesu nastává omezení spotřeby, jenž negativně působí na podniky a celkovou ekonomickou aktivitu.^[8]

Při vysoké inflaci se reálný disponibilní důchod snižuje, což má za následek pokles kupní síly domácností.^[9] V roce 2022 se reálný disponibilní důchod českých domácností snížil o 3,3 %, což vedlo k omezení spotřeby. Tímto snížením byly nejvíce zasaženy domácnosti s nižšími příjmy, zatímco podnikatelé vykazovali růst příjmů.^[8]

Centrální banky mohou zvyšovat úrokové sazby, které zapříčiní zpomalení růst disponibilního důchodu tím, že omezí mzdový růst a zvýší náklady na úvěry. Tento akt pak může vést k nižší spotřebě a investicím, což dále zpomaluje ekonomický růst.^[9]

Přerozdělování prostřednictvím transferu může pomoci zmírnit negativní dopady na domácnosti s nízkými příjmy, avšak pokud není dostatečné, může to vést k většímu sociálnímu napětí a ekonomické nerovnosti.^[8]

Národní disponibilní důchod – Národní disponibilní důchod (NDD) se vztahuje na příjmy, které jsou k dispozici pro spotřebu a investice v celé ekonomice daného státu. Zahrnuje tedy příjmy všech rezidentů, bez ohledu na to, kde byly tyto příjmy generovány.^[10] Vypočítá se jako hrubý národní důchod (HND) po odečtení daní (T) a přičtení transferu (TR). Vzorec pro výpočet je:

${\displaystyle NDD=HND-T+TR}$

Domácí disponibilní důchod – Domácí disponibilní důchod (DDD) se zaměřuje pouze na příjmy domácností v rámci jednoho státu. Tento ukazatel zahrnuje osobní příjmy domácností (PI) po zdanění (T) a přičtení transferu (TR). Je to částka, kterou domácnosti mohou utratit nebo ušetřit. Vzorec pro výpočet je:

${\displaystyle DDD=PI-T+TR}$

Výzkum disponibilního důchodu českých domácností identifikuje několik klíčových dopadů. Nerovnost příjmů narůstá, přičemž nerovnost disponibilním důchodu převyšuje nerovnost ve výdajích.^[11] Zvýšení minimální mzdy má za následek nárůst spotřeby v domácnostech, přičemž tyto výdaje jsou zaměřeny především na základní potřeby. Výdaje na návykové látky, zdravotní péči a vzdělání jsou u rodin s dětmi citlivé na změny v příjmech.^[12] Nekonzumní výdaje, zejména investice do nemovitostí, představují významný faktor, který ovlivňuje příjmovou nerovnost.^[11] Sociální politika zmírňuje chudobu, ale nezabraňuje nespravedlivému vývoji příjmů napříč různými skupinami domácností.^[13] Regionální rozdíly v příjmech jsou výrazné a zásadně ovlivňují životní styl a priority domácností.^[14] V období ekonomického růstu byla nerovnost ve výdajích propojena s nerovností v příjmech, avšak během ekonomického poklesu se tento vztah rozcházel.^[11] Přestože příjmy domácností v průběhu času rostou, meziroční přírůstky vykazují postupné zpomalování.^[13]