Diskžokej, někdy také dýdžej nebo DJ [dýdžej] je osoba, která vybírá a pouští předem připravenou hudbu určenou k veřejné produkci a v okamžiku přehrávání ji upravuje (je autor). Například mixuje skladby s jinými skladbami, s přirozenými i umělými zvuky atd.
Klubový DJ
Klubový DJ vybírá a hraje hudbu v klubech. Ovšem jeho scénou může být domovní párty, párty v malém klubu, stejně jako akce na stadiónu. Soustředí se na hudbu, kterou hraje – svůj set staví na výběru různých skladeb, čímž kontroluje hladinu energie tančícího davu, a používá techniku zvanou beatmatching k jemnému nepostřehnutelnému přechodu mezi jednotlivými skladbami.
Původ slova
Pojem diskžokej (resp. disc jockey, disc jokey, disk jockey) se ve světě poprvé vyskytuje v souvislosti s rozhlasovým vysíláním, při kterém komentátoři uváděli a přehrávali populární hudbu z gramofonových desek. Gramofonová deska se v angličtině řekne nejen record, ale i disc nebo disk; jockey je žokej. První diskjockejové byli ti, kdo „jezdili na gramofonových deskách“. Později byl výraz zkracován na DJ.
Podle ASCS (Akademický slovník cizích slov) je diskžokej (diskžokejka) hudební autor(ka) a moderátor(ka) „komentovaných pořadů ze zvukových záznamů (původně z gramofonových desek) na diskotékách, v rozhlase aj.“. Slovník spisovné češtiny (SSČ) uvádí, že diskžokej je hovorové slovo s významem „osoba obsluhující přehrávací aparaturu a řídící diskotéku“.[1]
K výrazu dýdžej (dýdžejka) uvádí ASCS: anglická zkratka DJ [dýdžej] disc jockey s významem diskžokej užívaná v hudebním a publicistickém slangu.[2] Výraz diskžokejka jako slovníkové heslo v českém jazyce je uveden poprvé ve Slovníku neologizmů (1998).[3] V českých kodifikačních příručkách byla do roku 2016 uvedena pouze podoba diskžokej, nikoli dýdžej nebo DJ.
Nejnovější, Akademický slovník současné češtiny uvádí, že diskžokej je „osoba, která vybírá, pouští a komentuje reprodukovanou hudbu na diskotékách (zábavách s tancem a hudbou), v rozhlase ap., moderátor diskotéky“.[4] Zajímavé je, že výklad výrazu dýdžej i výklad zkratky DJ v témže slovníku je odlišný: nezmiňuje komentování, vypouští výraz „reprodukovanou“, ovšem uvádí zásadní fakt autorství, a to během přehrávání, a upřesňuje, v čem autorství mj. spočívá. Dýdžej (stejně tak DJ) podle ASSČ je „osoba, která vybírá a pouští hudbu na diskotékách, v rozhlase ap., diskžokej; osoba tvořící nové taneční skladby úpravou hudby během přehrávání, spojováním s jinými skladbami, využitím dalších umělých nebo přirozených zvuků“.[5][6]
V Československu za totality zněl výraz diskžokej „kapitalisticky“, a proto byl diskžokej nazýván „uvaděč diskotékových pořadů“ či „pouštěč desek“.
↑DJ. In: Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. 2008– [cit. 24. 10. 2022]. Dostupné z: https://slovnikcestiny.cz/heslo/DJ/0/18005
Literatura
BŘEZINA, Petr. Vzpomínky diskotékového dědka: přes tři desetiletí za mixážním pultem. [Plzeň]: Delex, 2004. 181 s. ISBN 80-903335-3-2.
BŘEZINA, Petr a ROTT, Ladislav. Diskžokej Petr Březina má určitě právo na vzpomínání. Plzeňský kulturní přehled Kultura. 2004, s. 26. ISSN 2464-7497.
COASTLINE, Thomas (Tomáš Malina); Luigi Di Mare (Luděk Novotný) a Peťan. Rozhovor s D3light – „Není důležité, jak je skladba rychlá…“. In: Ascot.cz [online]. 2018-11-09, aktualiz. 2019-10-31 [cit. 24. 10. 2022]. Dostupné z: https://asot.cz/rozhovor-s-d3light/
JANOUŠ, Václav a MAREŠ, František. Diskžokej: přes 20 let hraju každý pátek i sobotu. Mladá fronta Dnes. 2007, roč. 18, č. 169. Jižní Čechy Dnes [příloha], s. D1. ISSN 1210-1168.
PEROUTKOVÁ-ŠAFRÁNKOVÁ, Soňa. DJing: analýza a rozhovory s DJs tuzemské scény. České Budějovice: Nová Forma, 2011. 214 s. ISBN 978-80-7453-070-8.
PEROUTKOVÁ-ŠAFRÁNKOVÁ, Soňa. Elektronická hudba v Česku: analýzy a rozhovory s českými djs. Brno: Tribun EU, 2008. 237 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-532-4.
