Diiminy

Diiminy jsou organické sloučeniny obsahující dvě iminové (RCH=NR') skupiny. Používají se jako ligandy a jako prekurzory heterocyklických sloučenin. Přípravy diiminů jsou založené na kondenzačních reakcích dialdehydů nebo diketonů s aminy za odštěpení vody, podobně jako u oximů a Schiffových zásad.

1,2-diiminy

Vzorek alfa-diiminu odvozeného od 2,6-diisopropylanilinu a glyoxalu

1,2-diketiminové ligandy jsou také nazývané jako α-diiminy a 1,4-diazabutadieny. Získávají se kondenzacemi 1,2-diketonů nebo glyoxalu s aminy, často aniliny.[1]

Substituovaný 1,2-diiminový ligand a jeho komplex s kovem

Příkladem je glyoxal-bis(mesitylimin), žlutá pevná látka získávaná kondenzací 2,4,6-trimethylanilinu s glyoxalem.[2] Mezi 1,2-diiminy patří také 2,2'-bipyridin.

1,2-diketiminy jsou ligandy s nejistými oxidačními čísly, podobně jako dithioleny.[3]

Příprava [tBuN-CH=CH-tBuN]Si[4][5]
Příprava komplexů diiminopyridinů
Příprava komplexů diiminopyridinů

1,3-diiminy

Acetylaceton (pentan-2,4-dion) reaguje s primárními alkyl- a arylaminy, obvykle v okyseleném ethanolu, za vzniku diketiminů. 1,3-diketiminy se často označují HNacnac, podobně jako se používá zkratka Hacac pro konjugovanou kyselinu acetylacetonu. Tyto sloučeniny vytváří aniontové bidentátní ligandy.

Použití

Substituované α-diiminy se používají na přípravu postmetalocenových katalyzátorů pro polymerizace a kopolymerizace ethenu a dalších alkenů.[6][7]

Z diiminů se kondenzacemi s formaldehydem připravují N-heterocyklické karbeny.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diimine na anglické Wikipedii.

  1. ↑ F. Wang; C. Chen. A Continuing Legend: The Brookhart-Type α-Diimine Nickel and Palladium Catalysts. Polymer Chemistry. 2019, s. 2354–2369. DOI 10.1039/C9PY00226J. 
  2. ↑ a b Elon A. Ison; Ana Ison. Synthesis of Well-Defined Copper N-Heterocyclic Carbene Complexes and Their Use as Catalysts for a "Click Reaction": A Multistep Experiment That Emphasizes the Role of Catalysis in Green Chemistry. Journal of Chemical Education. 2012, s. 1575–1577. DOI 10.1021/ed300243s. Bibcode 2012JChEd..89.1575I. 
  3. ↑ Kazushi Mashima. Redox-Active α-Diimine Complexes of Early Transition Metals: From Bonding to Catalysis. Bulletin of the Chemical Society of Japan. 2020, s. 799–820. DOI 10.1246/bcsj.20200056. 
  4. ↑ Michael Haaf; Thomas A. Schmedake; Robert West. Stable Silylenes. Accounts of Chemical Research. 2000, s. 704–714. ISSN 0001-4842. DOI 10.1021/ar950192g. PMID 11041835. 
  5. ↑ Matthew Asay; Cameron Jones; Matthias Driess. N-Heterocyclic Carbene Analogues with Low-Valent Group 13 and Group 14 Elements: Syntheses, Structures, and Reactivities of a New Generation of Multitalented Ligands. Chemical Reviews. 2011-02-09, s. 354–396. ISSN 0009-2665. DOI 10.1021/cr100216y. PMID 21133370. 
  6. ↑ S. D. Ittel; L. K. Johnson; M. Brookhart. Late-Metal Catalysts for Ethylene Homo- and Copolymerization. Chemical Reviews. 2000, s. 1169–1203. ISSN 0009-2665. DOI 10.1021/cr9804644. 
  7. ↑ Lihua Guo; Shengyu Dai; Xuelin Sui; Changle Chen. Palladium and Nickel Catalyzed Chain Walking Olefin Polymerization and Copolymerization. ACS Catalysis. 2016, s. 428–441. DOI 0.1021/acscatal.5b02426.