V domě v dnešní Komenského ulici 4, postaveném v roce 1858, sídlil původně Diecézní ústav pro hluchoněmé (něm.Taubstummeninstitut), který v témže roce založil biskup Augustin Bartoloměj Hille.[1] O ústav neslyšících pečovaly v letech 1910–1939 řádové sestry z rakouské provincie Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.[2] Byl určen především dětem německénárodnosti. V roce 1925 získal objekt podobu, kterou si pak uchoval řadu desetiletí. Nad průčelím vchodu ve druhém patře budovy se nacházejí reliéfy, na nichž jsou vyobrazena řemesla a odbornosti, ve kterých byli hluchoněmí obyvatelé domu vyučováni. Po vypuknutí druhé světové války byla činnost institutu přerušena. Ústav byl definitivně zrušen v roce 1947.[3]
Po návratu kněžského semináře do Prahy v roce 1990 sloužil dům jako teologický konvikt. Protože nebylo jasné, zda zde konvikt zůstane, neboť se uvažovalo o jeho přestěhování do Brna, prováděla se v objektu jen nejnutnější údržba. Na potřebnou generální rekonstrukci se nedostávalo finančních prostředků. S ohledem na stav budovy i její nedostatečnou využívanost vzhledem ke stále klesajícímu počtu studentů byl proto konvikt v roce 2002 přestěhován do Olomouce.
Využití ve 21. století
Od 1. září 2002 vzniklo, z rozhodnutí biskupaKoukla, v objektu středisko pastoračních aktivit označované jako Diecézní dům kardinála Trochty (DDKT). Ubytovací kapacity slouží pro vícedenní setkání kněží i věřících, volné pokoje jsou nabízeny veřejnosti k dočasnému bydlení (například víkendové nebo prázdninové pobyty). K dispozici jsou čtyři učebny, tělocvična, hřiště, parkoviště, velká zahrada a dvě kaple – velká kaple Nejsvětějšího Srdce Páně (zrekonstruovaná v roce 2015[4]) a zahradní Mariánská kaple. Jídelnu s kapacitou přes 100 osob lze využít i jako přednáškový sál. V domě se také nacházejí dvě diecézní centra litoměřické diecéze (pastorační centrum a centrum pro mládež). Od roku 2010 využívá volné ubytovací kapacity společnost s ručením omezeným, která zde provozuje hostel u sv. Štěpána a jejímž jediným společníkem je litoměřické biskupství. Od roku 2015 je v diecézním domě vybudován minipivovar a restaurace, které se provozují pod názvem Biskupský pivovar U sv. Štěpána.[5]
Ředitelé a představení domu
1859 Anton Demuth, ředitel Diecézního ústavu pro hluchoněmé (lat.Institutus surdomutorum), n. 8. 4. 1828 Jablonensis, † 1. 10. 1891
1892 vacat
1893 Karel Kotler (Car. Kotler), ředitel, n. 8. 8. 1858 Turnau, o. 3. 6. 1883, † 13. 7. 1918[6]
1911 Jan Váchal (Johann Váchal), ředitel, n. 23. 3. 1857 Krastavice, o. 20. 7. 1884, † 15. 11. 1917
1918 vacat
1919 – 1945 Jan Otto (Joann. Otto),[7] ředitel, 4. 5. 1885 Rumburg, o. 11. 7. 1909, † 1. 6. 1952[8]
↑KASTNEROVÁ, Eva. Pohled slyšících vedoucích pracovníků na zaměstnávání neslyšících pedagogů na školách pro sluchově postižené. Olomouc, 2015 [cit. 2020-11-24]. 138 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Eva Souralová. s. 29. Dostupné online.
↑HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999. 395 s. ISBN80-7216-096-6.
↑Kaple v diecézním domě má novou podobu [online]. [cit. 2016-08-20]. Dostupné online.
↑Biskupský pivovar U sv. Štěpána [online]. [cit. 2016-08-20]. Dostupné online.
↑VOLKERY, Augustinus. Diptychon sacerdotum Dioecesis Litomericensis inde ab anno 1886 pie in Domino defunctorum in eorundem memoriam. Litoměřice: Verlagsbuchdruckerei „Union“, Leitmeritz, Domgasse 16, 1937. 104 s. (němčina)
↑MÁZEROVÁ, Romana. Kultura komunity neslyšících v České republice. Praha: Open Society Institute, 1999. 88 s. Dostupné online.