Historie diecéze Fulda začíná založením kláštera sv. Bonifáce (672/5 – 754/5) r. 744. Sv. Bonifác žádal, aby byl po smrti pohřben ve Fuldě. Jeho přání bylo splněno, je pohřben ve fuldském klášteře a jeho hrob se stal vyhledávaným poutním místem. Sv. Bonifác se spolu s prvním opatem kláštera Sturminusem stali patrony diecéze.
4. listopadu 751 podřídil
papež Zachariáš diecézi přímo Římu. V letech 791–819 byla v klášteře Fulda postavena Retgarova bazilika, která byla v té době největším kostelem na sever od Alp. V 9. stol. se stal klášter centrem učení a vědy v říši. Vlastnil také rozsáhlé majetky mezi Alpami a Severním mořem.
V době opata Dernbacha von Balthasara (1570–1576 a 1602–1606) bylo v opatství během tří let vykonáno 300 čarodějnických procesů. V roce 1571 se ve Fuldě usadili jezuité a zasadili se o protireformaci v diecézi.
Ratgarova bazilika byla zbořena v roce 1700 za opata Adalberta von Schleifras. Papež Benedikt XIV. povýšil 5. října 1752 fuldské opatství na biskupství. V roce 1857 byla diecéze rozšířena o Sasko–výmarské vévodství.
