Demokratické hnutí za změnu (hebrejskyתנועה דמוקרטית לשינוי, Tnu'a demokratit le-šinuj), běžně známé pod svým hebrejským akronymemDaš (hebrejskyד״ש) byla krátce existující úspěšná centristická izraelská politická strana. Byla založena roku 1976 řadou známých nepoliticky angažovaných osobností a po počátečním úspěchu po méně než dvou letech zanikla.
Vznik strany byl vyústěním rostoucí nespokojenosti s hlavními politickými stranami, a to především s vládnoucí stranou Ma'arach, která, včetně svých předchůdců, stála v čele Izraele od jeho vzniku v roce 1948. Kromě jomkipurské války, která se značně podepsala na morálce národa, čelila strana Ma'arach v polovině 70. let řadě skandálů. Patřily mezi ně například:
Sebevraždě ministra bydlení Avrahama Ofera poté, co začal být vyšetřován policií pro podezření ze zneužívání stranických fondů.
Odsouzení Ley Rabinové, manželky premiéra Jicchaka Rabina, za vlastnictví zahraničního finančního konta v cizí měně (v té době ilegální).
Jigael Jadin byl předsedou a duchovním otcem strany.
Původně se strana jmenovala Demokraté-Šinuj (hebrejskyדמוקרטים-שינוי, Demokratim-Šinuj), avšak zakrátko byla přejmenována na Demokratické hnutí za změnu, a stejně jako u řady jiných izraelských politických stran, se mezi veřejností ujal její akronym – Daš. Nově vzniklá strana zaujala veřejnost a během několika týdnů od svého založení měla již více než 37 tisíc členů. Strana byla v Izraeli průkopníkem využití primárních voleb (primárek) k sestavení kandidátní listiny strany, což mělo poukázat na demokratičnost strany a zabránit využívání styků k zařazení do kandidátní listiny. V té době byly kandidátní listiny sestavovány stranickými sekretariáty, avšak od konce 70. let již prakticky všechny strany (s výjimkou ultraortodoxních jako je Šas či Sjednocený judaismus Tóry) následovaly příklad Daše a zavedly systém vnitrostranických primárních voleb.
Ve svém prvním volebním klání ve volbách v roce 1977 si strana vedla překvapivě dobře a získala 15 ze 120 poslaneckých mandátů v Knesetu. Díky tomuto zisku se stala třetí největší parlamentní stranou. Ve volbách v roce 1977 přelomově uspěla pravice v podobě Likudu premiéra Menachema Begina, následovaná Ma'arachem Jicchaka Rabina. Begin po volbách vytvořil pravicovou vládu s těsnou parlamentní většinou, kterou kromě Likudu tvořily strany Šlomcijon (strana Ariela Šarona), Národní náboženská strana a Agudat Jisra'el.
Pět měsíců po zahájení funkčního období Knesetu byl Daš v listopadu 1977 přizván do vlády. Strana se vstupem souhlasila a získala tak několik ministerských portfolií: Me'ir Amit se stal ministrem dopravy a ministrem komunikací, Šmu'el Tamir se stal ministrem spravedlnosti a Jigael Jadin byl jmenován místopředsedou vlády.
Strana však nedokázala nalézt kontrolu nad rovnováhou sil a začaly se množit vnitřní rozpory. To vedlo k postupné dezintegraci a následnému rozpadu na tři samostatné subjekty. Dne 14. září 1978 stranu opustilo sedm poslanců, aby zreformovali Šinuj, dalších sedm založilo stranu Tnu'a demokratit (Demokratické hnutí) a Asaf Jaguri založil stranu Ja'ad. Strany Šinuj a Ja'ad nakonec opustili vládní koalici, zatímco Demokratické hnutí ve vládě setrvalo.
Ani nově vzniklé strany však neměly dlouhého trvání, a tak se postupně začalo rozpadat i Demokratické hnutí. V roce 1980 jej opustili tři z jeho sedmi členů, aby založili stranu Achva a kromě nich též Mordechaj Elgrably, který zůstal nezařazeným poslancem. Čtyři měsíce před volbami v roce 1981 se hnutí rozpadlo úplně a Tamir, Jadin a Binjamin Halevy zůstali po zbytek funkčního období Knesetu nezařazenými poslanci. Tamir přišel v roce 1980 o svůj ministerský post, třeba že Jadin i nadále zůstal místopředsedou vlády. Nakonec se rozpadla i strana Achva, kterou před koncem funkčního období Knesetu opustili dva z jejích tří poslanců. K dalším změnám došlo, když dva poslanci Šinuj přešli k Ma'arachu.
Situace poté
Jedinou stranou, která na izraelské politické scéně stanula delší dobu byla Šinuj, která jako jediná z nástupnických stran Daš kandidovala ve volbách v roce 1981. V roce 1992 se nakonec spojila se stranami Mapam a Rac, čímž vznikl Merec. Strana však nakonec během 14. Knesetu se v polovině 90. let pod vedením Avrahama Poraze z této strany vystoupila.
Šinuj nakonec postihl stejný osud jako její někdejší mateřskou stranu Daš. Ve volbách v roce 2003 zaznamenala mimořádný zisk patnácti mandátů (oproti šesti v předchozích volbách), čímž se stala třetí nejsilnější stranou po Likudu a Straně práce. Stala se součástí koaliční vlády Ariela Šarona, kterou nakonec koncem roku 2005 opustila pro neshody v otázce státního rozpočtu. Před volbami v roce 2006 se strana rozpadla ve tři uskupení poté, co většina jejích stávajících poslanců neuspěla v primárních volbách strany. Žádné ze zmíněných tří uskupení však ve volbách neuspělo.
