Deisis

Deesis, desková malba ikony z kláštera sv. Kateřiny na Sinaji, 12. století

Deisis (původně řecky δέησις – deesis = prosba, modlitba, přímluva, rusky де́исус, srbsky ) je termín pro ikonu nebo skupinu ikon zobrazující ve svém středu Ježíše Krista (nejčastěji v ikonografii Pantokratora), vpravo od něj je vyobrazena Panna Marie (Bohorodice) a vlevo Jan Křtitel v tradičním oděvu a s gesty přímluvce v modlitbách (tzv. deisis tří postav). Takový deisis může rovněž zahrnovat analogická vyobrazení apoštolů, Svatých otců, mučedníků a dalších (tzv. mnohofigurální deisis). Hlavním dogmatickým smyslem deisisové skladby je zprostředkování modlitby, jako přímluvy za lidské pokolení před obličejem tváří Nebeského krále a Soudce. Na utváření tohoto druhu ikonografie se podílela liturgie. V době po epoše ikonoborectví se deisisová ikona umisťuje na architrávu nevysokého ikonostasu byzantskách chrámů, a později – již podle ruského způsobu – se přeměnil do podoby vysokého deisisového ikonostasu.

  • Pravoslavné domácí ikonostasy, které mají nejčastěji podobu jakési sestavy rodinných modlitebních ikon, obvykle umístěných v červeném koutě místnosti, přejímají principy chrámového ikonostasu, v něm se jednak vyobrazení Jana Křtitele často zaměňuje za ikonu svatého Mikuláše (Nikoly) Divotvůrce, nejčastěji uctívaného světce na Rusi.

Deesis

V češtině a v českých textech o římsko- i řeckokatolickém umění se tradičně užívá původní transkripce řeckého termínu deesis nebo deésis,[1] nikoliv ruský termín „deisis“ či „deisus“ (деисис, деисус).

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Деисус na ruské Wikipedii.

  1. například MATĚJČEK Antonín: Česká malba gotická. Deskové malířství 1350-1450. Praha, Melantrich 1950, s. 24, 27, 195-196, 197.

Literatura

  • Deisis // Православная Богословская Энциклопедия. Sv. 4. Издание Петроград. Příloha k duchovnímu časopisu «Странник» v roce 1903.
  • N. V. Kvlividze – Деисус, in: Православная энциклопедия 171595 |14|316-319

Externí odkazy