Danica Seleskovitchová (6. prosince 1921, Paříž – 17. dubna 2001, Cahors) byla francouzská konferenční tlumočnice, vysokoškolská pedagožka a translatoložka. Do dějin translatologie vstoupila její interpretativní teorie tlumočení (teorie smyslu).^[1]

Seleskovitchová dlouhá léta působila na prestižní francouzské tlumočnické škole ESIT (École supérieure d'interprètes et de traducteurs), která je součástí Univerzity Paříž III, a byla také její ředitelkou. Jako první na Západě otevřela v roce 1976 doktorandská studia pro obor translatologie. Je autorkou zásadní publikace L'interprète dans les conférences internationales. Problèmes de langage et de communication z roku 1968, ve které poprvé systematicky zformulovala základní tezi své budoucí interpretativní teorie smyslu (théorie du sens): tlumočník převádí smysl sdělení, a nikoli jednotlivá slova, která slyšel od řečníka. Dochází tedy k deverbalizaci vyslechnuté výchozí informace, ke chtěnému zapomenutí její jazykové formy a k přirozené interpretaci smyslu této informace do cílového jazyka.^[2]

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.