V demokratickém zřízení se zasazovala zejména o psychologickou a právní pomoc uprchlíkům, byla členkou správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (předtím působila i jako její předsedkyně). V roce 1998 jí bylo uděleno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy I. stupně. V roce 2013 obdržela osvědčení o účasti ve třetím odboji. Cenu Arnošta Lustiga obdržela za rok 2016.[3] Čestné občanství hlavního města Prahy převzala 16. listopadu 2021, když byla oceněna za mimořádné činy spojené s osobním hrdinstvím v protikomunistickém odboji.[4][5]
Životopis
Narodila se do rodiny učitelů Růženy (rozené Ležákové) a Františka Valtra[1]. Dětství prožila postupně v Kladně a Novém Městě nad Metují. Po maturitě na gymnáziu rok učila na základní škole.[1] V 50. letech vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1979 byla 6 měsíců vězněna na Ruzyni a následně podmínečně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za podvracení republiky. Poté, co nesměla vykonávat psychologickou praxi, pracovala jako uklízečka.
V listopadu 1989 se stala spoluzakladatelkou Občanského fóra. Dne 30. ledna 1990 zasedla v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 1 – Praha 1, 2, 7) jako bezpartijní poslankyně, respektive poslankyně za Občanské fórum. Po volbách roku 1990 zasedla do Sněmovny lidu za Občanské fórum. Po rozkladu OF přešla v roce 1991 do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve federálním parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[6][7][8]
Roku 1990 přijala cenu mezinárodního katolického mírového hnutí Pax Christi, v roce 1998 jí Václav Havel udělil medaili Za zásluhy[1] a v roce 2000 Středoevropskou cenu (Middle Europe Price). Byla též jmenována čestnou občankou Prahy 2 (2010), čestnou občankou hl. m. Prahy (2021) a čestnou občankou Nového Města nad Metují (2023).[9]
V roce 1993 spolu s Annou Grušovou založila Poradnu pro uprchlíky a Centrum pro otázky migrace s cílem zajišťovat psychologickou a praktickou pomoc uprchlíkům z Jugoslávie, Čečenska a jiných zemí žádajících o azyl.[1]
Soukromý život
V roce 1955 se provdala za psychologa a katolického intelektuála Jiřího Němce (1932–2001), s nímž měla sedm dětí. Manžel byl donucen v rámci akce Asanace roku 1983 odejít do exilu do Rakouska.[10] Syn Ondřej Němec se stal fotografem Lidových novin, syn David Němec je grafikem Respektu.
Jejími zeti byli Martin Palouš a Mejla Hlavsa. Dcera Markéta Fialková, česká velvyslankyně v Polsku a Albánii, zemřela v roce 2011. Rovněž syn Jakub Němec zemřel před úmrtím matky.
Zemřela 11. dubna 2023 ve věku 89 let v Praze.[11][12]
Připomínka
Ve čtvrtek 11. dubna 2024, v den, kdy uplynul přesně jeden rok od úmrtí Dany Němcové, byla na Senovážném náměstí v Praze slavnostně odhalena pamětní deska coby připomínka jejího odkazu. Deska se nachází u platanu, který nese její jméno. Tento strom vysadila před hotelem Andaz Prague společnost UBM Development Czechia s.r.o., s jejímž souhlasem byl strom tímto aktem dodatečně věnován její památce. Zástupci Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (VDV) společně se starostkou Prahy 1 Terezií Radoměřskou s deskou označili i platan, který ji má připomínat. Akce byla organizována společně se spolkem Lastavica, sdružujícím bývalé jugoslavské válečné běžence, jimž v řadě případů Dana Němcová pomohla. Důstojnou atmosféru podpořilo vystoupení chlapeckého pěveckého sboru Bruncvík z Prahy 1. K přihlížejícím desítkám lidí promluvil římskokatolický kněz a pedagog Ladislav Heryán, předseda správní rady VDV Vojtěch Sedláček, ředitelka spolku Slovo 21Jelena Silajdžič a další přítomní organizátoři akce.[13][14]
Strom a pamětní deska na Senovážném náměstí v Praze
↑ČTK. Disidentka Dana Němcová byla oceněna čestným občanstvím Prahy. Náš Region [online]. 2021-11-17 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
↑ Disidentka, ´máma undergroundu´ Dana Němcová má čestné občanství Prahy. PrahaIN [online]. 2021-11-18 [cit. 2023-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-21.
↑Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16.
↑ Ocenění občané - Nové Město nad Metují - oficiální stránky. www.novemestonm.cz [online]. [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
↑TVRDÍKOVÁ, Natálie; CIHLA, Radek. Pamětní deska na Senovážném náměstí připomíná odkaz Dany Němcové [online]. Pražský deník cz, 2024-04-12 [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
↑Připomínkové akce k výročí odchodu Dany Němcové [online]. Praha 1 cz (z městské části), 2024-04-08 [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
Literatura
HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN80-7325-029-2.
BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN978-80-7055-293-3. S. 16–19
SLÁMOVÁ, Lenka: Dana Němcová. Online. Výběr kulturních výročí 2024. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024, roč. LIII, č. 1, s. 1–4. ISSN 1803-6953.
II.jpg)
