Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel, které znělo Domabořici. To bylo odvozeno od osobního jména Domabor (jeho druhá část znamenala bojovník) ve významu Domaborovi lidé. Z roku 1298 je poprvé doložen zkrácený tvar Dambořice (zapsáno Damboricz), ale ještě ve 14. století byly zapsány podoby Damobořice (1376) a Damabořice (1377). Nepravidelné hláskové změny byly vyvolány rozrůzněním blízkých hlásek tvořených rty.[4] Židovský název města v hebrejštině zní דאמברשיץ.
Historie
První písemná zmínka o Dambořicích pochází z roku 1131 (Domaboricih). Roku 1322 se Dambořice staly velkou osadou s rozšířenou návsí. Šlo o trhovou a řemeslnickou osadu, ze níž se dochovaly archeologické nálezy a to především keramika z 15. století. V roce 1500 byla obec rozšířena o Novou ulici. Zemský hejtman z Kunštátu, který roku 1531 Dambořice získal, zde nechal vystavět farní kostel a podpořil zemědělství (obnovil pivovar, zakládal rybníky, velmi výnosné bylo i je vinařství). V roce 1534 povýšil na jeho žádost Ferdinand I. Habsburský Dambořice na městečko, kterým jsou dodnes. Založením židovské obce koncem 16. století (ve 20. století zanikla) byl podpořen obchodní rozmach. V roce 1617 byli židé v obci usazeni v šesti domcích, obklopených křesťanským osídlením. V důsledku třicetileté války došlo k hospodářskému útlumu a poklesu počtu obyvatel až na polovinu (roku 1658 bylo v obci pouze 382, roku 1667 již počet vzrostl na 410 obyvatel). Židovská obec se začala rozvíjet v době pobělohorské, kdy počet židovských domků vzrostl na osmnáct, z nichž jeden sloužil jako židovská škola. Díky Židům se v obci držel obchodní ruch, a v roce 1836 počet jejich domků stoupl na 56.
Radní: Pavel Kramář, Michal Konečný, Milena Strmisková
Zastupitelé: Drahomíra Beková, Jaroslav Bukovský, Vojtěch Hanák, Pavel Hořava, Jiří Kratochvil, Josef Kratochvil, Michal Martiňák, Ivana Matulová, Zdena Matulová, Pavel Najbr
Zastupitelstvo obce ve volebním období 2014 až 2018
Členové rady: Pavel Kramář, Michal Konečný, Milena Strmisková
Zastupitelstvo obce (15 členů): Jaroslav Bukovský, Vít Hovězák, František Kramář - zemřel (náhradník: František Blaha), Michal Konečný, Pavel Kramář, Josef Kratochvil, Tomáš Kratochvil - odstoupil (náhradník: Drahomíra Beková), Pavel Lattenberg, Michal Martiňák, Radek Martiňák, Marie Matějíčková, Ivana Matulová, Zdena Matulová, Zbyněk Pastyřík, Milena Strmisková
Zastupitelstvo obce ve volebním období 2010 až 2014
Starosta: Josef Kratochvil
Místostarosta: Zbyněk Pastyřík
Členové rady: Jaroslav Bukovský, Radek Martiňák, Ivana Matulová
Zastupitelstvo obce (15 členů): Jaroslav Bukovský, František Blaha, Vít Hovězák - odstoupil (náhradník: Martin Mokrý), Michal Konečný, František Kramář, Josef Kratochvil, Radek Martiňák, Marie Matějíčková, Ivana Matulová, Zdena Matulová, Radek Mokrý - odstoupil (náhradník Pavel Najbr), Zbyněk Pastyřík, Jaroslav Plšek, Milena Strmisková, František Štěrba
Zastupitelstvo obce ve volebním období 2006 až 2010
Starosta: Josef Kratochvil
Místostarosta: Zbyněk Pastyřík
Členové rady: Pavel Kramář, Ivana Matulová, Pavel Mička
Členové rady: Miloslav Matula, Pavel Kramář, Zbyněk Pastyřík
Vedení obce ve volebním období 1998 až 2002
Starosta: Josef Kratochvil
Místostarosta: František Flodr
Členové rady: Bedřich Fiala (98-01) – Pavel Mička (01-02), Jaroslav Kopřiva (98-02) – Miloslav Matula (02), Josef Mokrý
Vedení obce ve volebním období 1994 až 1998
Starosta: Josef Mokrý
Místostarosta: František Flodr
Členové rady: Bedřich Fiala, Václav Levíček (94-95) – Ludmila Konečná (95-98), Anna Bělohoubková (94-98) – Josef Mokrý (98)
Vedení obce ve volebním období 1990 až 1994
Starosta: Pavel Minařík (1990–1992), Josef Mokrý (1992–1994)
Místostarosta: Josef Matoušek (1990–1994), Josef Luskač (1994)
Hospodářství
V katastru obce se těží ropa, místní ložisko je hlavním zdrojem ropy v ČR. Svou produkcí představuje téměř 55 % denní těžby ropy na území České republiky.
V minulosti byla Obec díky těžbě ropy jednou z nejbohatších v České republice, zejména v letech 2000 - 2015 disponovala značnými prostředky dosahujícími několika desítek milionů Kč ročně, které investovala, jak do infrastruktury, tak do sociální oblasti. Novorozencům například darovala 10 tisíc Kč, důchodcům dotovala obědy a do současnosti přispívá kulturním spolkům.[5]
V zemědělské výrobě je významný chov prasat, krav, slepic a králíků. Jediným zemědělským družstvem v Dambořicích je Agro D. U. Dambořice, zemědělstvím se také zabývají někteří místní obyvatelé.
Mezi zdejší kulturní akce patří například Letní folklórní festival, zábava pořádané místním SDH. Pořádá se zde také mnoho koncertů, kde je možné slyšet hrát či zpívat žáky zdejších škol, místní dětský, ženský i mužský sbor nebo zdejší dechovou kapelu Dambořanka a mnoho dalších, často je pořádání uměleckých výstav.
Dambořice, mimo jiné, proslavil taneční folklórní soubor Salajka, který má nyní asi 50 členů a sklízí úspěchy v řadě měst a zemí. Zdejší Martinské hody se konají ve dnech 9.–11. listopadu. Dambořské kroje svou bohatou výzdobou odrážejí zdejší bohatost a úrodnost kraje.
První zmínka o římskokatolickém kostele se váže k roku 1326. Současný kostel pochází z 18. století. Roku 1909 byl přistavěn presbytář a sakristie. Kolem kostela je ohradní zeď z 18. století. Kostelní věž má čtyři velké zvony a jeden malý umíráček. Kvůli vlhkosti a opadané omítce byl kostel nedávno nově zrekonstruován.
Zdejší židovský hřbitov byl založený asi na přelomu 16. a 17. století. Nachází se na něm asi 300 až 400 náhrobků. Poslední pohřeb se konal nejspíš roku 1940. Náhrobky jsou z pískovce, žuly a vápence a jsou nadepsané hebrejským písmem; některé jsou však psané i česky.[6]
Další památky
Ohradní zeď kostela s dvěma branami z 18. století
Mohyly z halštatského období v lokalitě Skřípov
Rodáci
Jaroslav Bartošek (* 1933), vysokoškolský pedagog a popularizátor vědy