Na místě dnešního domu stály ve středověku dva domy, první zmínka o severněji umístěném domě je z roku 1404, kdy jej obýval měšťan Henzlín Gundacker a po něm bohatý pláteník Pesold, po němž se dům nazýval Pesoldovský, ještě v roce 1563, když jeho polovinu získal Matyáš Bydžovský z Aventina (1520-1590), tehdy písař staroměstské rady a profesor pražské univerzity.[2] Dochoval se z něj pouze sklep a část obvodových zdí s fragmentem okenního ostění v přízemí.
V roce 1623 byly dva domy spojeny a výsledný objekt byl rozšířen a výrazně přestavěn v pozdně renesančním stylu. Z té doby pochází nárožní arkýř a ornamentální a figurální sgrafita, dochovaná ve fragmentech na průčelí. Za stavitele je pokládán Jan Dominik de Barifis, předpokládaný stavitel evangelického salvátorského kostela, podle některých shodných detailů domu s tímto kostelem. Na nároží v prvním patře byla tehdy do niky vložena socha patrona domu, svatého Václava (od Janákovy rekonstrukce je deponována v Lapidáriu Národního muzea a od roku 2010 tam v renesančním sále vystavena).
Dům byl roku 1622 zkonfiskován po emigrantu Janu starším Ledčanském z Popic a koupil jej hradní písař a císařský rada Bartoloměj de Pauli z Poly[3].
V první polovině 18. století byla barokně upravena fasáda domu (okna a cibulovitá báň arkýře). Z výzdoby interiérů se dochovala jediná pozdně barokní freska s troubícím andělem, později přemalovaná. V roce 1801 upravili Filip a František Hegerové fasádu střídmě v duchu klasicismu, rozdělili síně příčkami a zazdili podloubí s valenými klenbami, jež bylo opět otevřeno v roce 1938.
Brutální zásah do interiérů domů představovala rekonstrukce v z roku 1938 podle projektu architekta Pavla Janáka, který dal vybourat síně a renesanční schodiště z přízemí do prvního patra nahradil novodobým. Gotické sklepy byly z větší části likvidovány vestavbou veřejných záchodků. Jediným pozůstatkem gotické stavby domu tak kromě kleneb sklepů zůstává fragment jednoho odhaleného opukového oblouku okna na cihelné zdi v zaskleném výklenku v přízemí. Po roce 1945 pokračovala adaptace interiérů na kanceláře Národního výboru hlavního města Prahy, který se sem přestěhoval z úřadoven zbořeného východního křídla Staroměstské radnice.
Současnost
Od roku 2015 v domě sídlí neziskovky, sdružené pod správou Magistrátu hlavního města Prahy a zabývající se vzdělávacími a humanitárními programy. mimo jiné to je Skautský institut A. B. Svojsíka,[4][5] poskytující bezplatně své prostory pro setkání českých wikipedistů.
V provozu je rovněž kavárna.
↑TEIGE, Josef: Základy starého místopisu pražského. Staré Město I., Praha 1910, s. 212-213
↑LÍVA Václav, Berní rula, svazek 3. Pražská města. Praha 1949, s. 47
↑ V bytě, kde vyrůstal Franz Kafka. Praha chystá kulturní a kreativní centrum. Lidovky.cz [online]. 2016-07-07 [cit. 2022-05-28]. Dostupné online.
↑ Starý dům nedaleko Staroměstského náměstí má nové obyvatele. Úředníky vystřídali skauti. iDNES.cz [online]. 2015-09-16 [cit. 2022-05-28]. Dostupné online.
Literatura
VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 150–151. ISBN80-200-0563-3
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu dům U Zlatého rohu na Wikimedia Commons