PROFILPELAJAR.COM

Dům čp. 317/15 v ulici Karoliny Světlé
	Dům čp. 317/15 v ulici Karolíny Světlé
Základní informace
Sloh	neorenesance
Architekt	Antonín Wiehl návrh fasády Jan Zeyer
Výstavba	1877
Poloha
Adresa	Praha, Česko
Ulice	Karoliny Světlé
Souřadnice	50°4′56,92″ s. š., 14°24′52,31″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	38410/1-162 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům čp. 317 "U Vratislavů" je novorenesanční dům na Starém Městě v Praze 1 v ulici Karoliny Světlé. Dům v roce 1877 postavil podle svého návrhu významný český architekt 19. století Antonín Wiehl společně s Janem Zeyerem.^[1]

Popis domu

Řadový třípatrový novorenesanční činžovní dům s pěti osami stojí uprostřed domovního bloku s prúčelím do ulice Karolíny Světlé (v době stavby Poštovská ulice). Na celé ploše fasády přízemí je plochá bossáž a bossované portály nad vchodovými dveřmi a výkladci. Na stavbě domu čp. 317/15 Wiehl spolupracoval s architektem Janem Zeyerem (stejně jako sousedního čp. 1035, kde to připomíná nad okny prvního patra tabulka s nápisem HANC DOMUS AEDIFICAVERUNT ANT. WIEHL IOA ZEYER. MDCCCLXXVII.) Jan Zeyer je také pravděpodobně autorem návrhu fasády. Fasáda je pojata v palladiánském stylu a je vertikálně členěna šesti sloupy mezi okny 2. a 3. patra. Fasáda je ukončená konzolovou římsou. I když byl dům stavěn až po čp. 1035, na rozdíl od něj nemá ani lunetovou římsu ani sgrafita. Architekti se inspirovali Palladiovým Orazio Porto v Benátkách.^[2] Podle odlišného pojetí fasády lze usuzovat na rozhodující podíl Wiehlova společníka, ale návrh byl prezentován jako společný.^[3] Antonín Wiehl architektonický návrh zpracoval jako svůj pátý činžovní dům v Praze v době spolupráce s Karlem Gemperlem (1873–1880).^[4]^[5] V ulici Karolíny Světlé tak jsou od stejných architektů ze stejné doby dva nájemní doby postavené v odlišném pojetí novorenesance: čp. 317 U Vratislavů v klasickém anticko-italském pojetí a dům čp. 1035 jako ukázka počínajícího stylu „české“ novorenesance s hladkou fasádou, sgrafitovými psaníčky a sgrafitovými pásy s nevážnými témata. ^[6]

Galerie domu

Domy A. Wiehla v ulici Karolíny Světlé 15–17
Dům A. Wiehla v ulici Karolíny Světlé 17
Karoliny Světlé 15

Odkazy

Reference

↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 12. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21, 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
↑ BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
↑ KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30].
↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 28–29. Dostupné online.

Literatura

BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy.
BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52.
DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online.

KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30].
PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1980. S. 336..
VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online.
VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150..
Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online.
WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.