Cyklický ozon

Cyklický ozon
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevtrioxiran
Sumární vzorecO3
Identifikace
Registrační číslo CAS153851-84-4
PubChem16206854
SMILESO1OO1
InChIInChI=1S/O3/c1-2-3-1
Vlastnosti
Molární hmotnost47,998 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cyklický ozon je teoreticky předpovězený izomer ozonu (O3), u kterého trojice atomů kyslíku namísto lineárního uspořádání vytváří cyklickou molekulu.

Teoreticky byly předpovězeny některé vlastnosti cyklického ozonu. Měl by mít vyšší energii než běžný ozon.[1]

Malá množství cyklického ozonu se pravděpodobně vytváří na krystalech oxidu hořečnatého vystavených vzduchu.[2] Proběhl také neúspěšný pokus o získání a izolaci cyklického ozonu pomocí laserů.[3] Také by mělo být možné jej vytvořit jako uzavřený ve fullerenech.[4]

Stabilizovaný cyklický ozon by po přidání k běžnému kyslíku mohl být použit na zlepšení specifického impulsu raketových paliv.[3]

Možnost existence cyklického ozonu potvrzuje několik článků.[4][5][6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyclic ozone na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Roald Hoffmann. The story of O. The Ring. American Scientist. 2004, s. 23–24. doi:10.1511/2004.1.23. 
  2. ↑ Richard Plass; Kenneth Egan; Chris Collazo-Davila; Daniel Grozea; Eric Landree; Laurence D. Marks; Marija Gajdardziska-Josifovska. Cyclic Ozone Identified in Magnesium Oxide (111) Surface Reconstructions. Physical Review Letters. 1998-11-30, s. 4891–4894. Dostupné online. doi:10.1103/PhysRevLett.81.4891. Bibcode 1998PhRvL..81.4891P. 
  3. ↑ a b Temple Researcher Attempting To Create Cyclic Ozone. Science Daily. 2005-02-08. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Denis Sabirov; Igor Shepelevich. Information entropy of oxygen allotropes. A still open discussion about the closed form of ozone. Computational and Theoretical Chemistry. 2015, s. 61–66. doi:10.1016/j.comptc.2015.09.016. 
  5. ↑ Sotiris Xantheas; Gregory Atchity; Stephen Elbert; Klaus Ruedenberg. Potential energy surfaces of ozone. I. The Journal of Chemical Physics. 1991, s. 8054. Dostupné online. doi:10.1063/1.460140. Bibcode 1991JChPh..94.8054X. 
  6. ↑ Timothy Lee. On the energy separation between the open and cyclic forms of ozone. Chemical Physics Letters. 1990, s. 529–533. doi:10.1016/0009-2614(90)85642-P. Bibcode 1990CPL...169..529L. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu cyklický ozon na Wikimedia Commons