Cuneko Gauntlett

Cuneko Gauntlett
Cuneko Gauntlett (1949)
Cuneko Gauntlett (1949)
Narození26. října 1873
Andžó
Japonské císařstvíJaponské císařství Japonské císařství
Úmrtí29. listopadu 1953 (ve věku 80 let)
Tokio
JaponskoJaponsko Japonsko
Povoláníaktivistka
ZaměstnavateléTokyo Woman's Christian University
ChoťGeorge Edward Luckman Gauntlett
DětiFrances Gauntlett
Kathleen Gauntlett
Winifred Gauntlett
Owen Gauntlett
Amy Gauntlett
Trevor Gauntlett
PříbuzníKósaku Jamada (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cuneko Gauntlett (ガントレット恒 Gantoretto Cuneko, rozená Jamada, 26. října 1873 Andžó – 29. listopadu 1953 Tokio) byla japonská sufražetka, členka abstinentního hnutí a mírová aktivistka.

Životopis

Narodila se v Andžó v prefektuře Aiči jako dcera samuraje Kenzóa Jamady. Její mladší bratr byl hudební skladatel Kósaku Jamada. Studovala na dívčí škole Sakurai, kde jedna z jejích učitelek byla Kadžiko Jadžima.[1]

V mládí učila na dívčí škole Kjóai v Maebaši. Pracovala také jako překladatelka. Od začátku 90. let 19. století byla aktivní v Ženské křesťanské unii pro prohibici (Women's Christian Temperance Union zkr. WCTU) v Japonsku. V roce 1920 se zúčastnila mezinárodního setkání WCTU v Londýně. Po 2. světové válce byla prezidentkou japonské pobočky WCTU.[1]

Společně s Kubuširo Očimi byla vedoucí Japonské společnosti sufražetek. Byla také místopředsedkyní japonské delegace na prvním Panpacifickém kongresu žen na Havaji v roce 1928, kde hovořila o práci proti obchodování s lidmi.[2] Spolu s Utako Hajaši předložila britskému premiérovi Ramsaymu MacDonaldovi mírovou petici na londýnské námořní konferenci v roce 1930,[3] a později téhož roku, hovořila o svých londýnských zkušenostech v San Francisku.[4]

V roce 1935 se vrátila na Havaj, aby se zúčastnila dalšího Panpacifického ženského kongresu.[5] Byla zvolena prezidentkou Panpacifické ženské asociace, kde vystřídala australskou bioložku Georginu Sweet. Prezidentkou byla i v roce 1937, když se organizace sešla ve Vancouveru.[6][7][8] V roce 1939 byla předsedkyní Panpacifické ženské asociace a vedoucí Japonské federace ženských organizací.[9][10][11]

Psala krátké životopisy japonským vůdčím ženám, včetně Madam Kajiko Yajima: A Brief Sketch of Her Life (1934, v překladu: Madam Kadžiko Jadžima: Stručný náčrt jejího života),[12] Miss Uta Hayashi, a brief sketch of her life (1934, Slečna Uta Hajaši: Stručný náčrt jejího života)[13] a Dr. Yayoi Yoshioka: A Brief Sketch of Her Life (1934, v překladu: Dr. Jajoi Jošioka: Stručný náčrt jejího života).[14]

Soukromí

Cuneko se v roce 1898 provdala za britského učence George Edarda Luckmana Gauntletta. Jejich mezirasový sňatek vyžadoval dopis od královny Viktorie. Cuneko se sňatkem stala britskou občankou, a to až do roku 1941, kdy se oba manželé stali občany Japonska. Užívali příjmení Ganto kráceně od Gauntlett. Měli spolu šest dětí. Dvě dcery (Frances a Kathleen) zůstaly britskými občankami a během 2. světové války žily v Kanadě a v Anglii; dvě z dětí (Winifred a Owen) si vzaly Japonce a žily v Japonsku v době války; dcera Amy žila v Japonsku a v Jižní Africe se svým manželem; nejmladší syn Trevor se stal japonským občanem v roce 1941.[1]

Cuneko Gauntlett zemřela v roce 1953 ve věku 80 let[15] ve svém domě v Šindžuku v Tokiu. Její nekrolog v americkém tisku uvedl: „Paní Gauntlett většinu svého života zasvětila zlepšení postavení japonských žen.”[16] Je pohřbena po boku manžela na hřbitově Tama v Tokiu.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tsuneko Gauntlett na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Gauntlett, Saiko. "Edward Gauntlett (1868-1956), English Teacher, Explorer, Missionary" in Britain and Japan: Biographical Portraits Volume 6 (Global Oriental 2007): 301-306.
  2. ↑ SHIBAHARA, Taeko. "The Private League of Nations": The Pan-Pacific Women's Conference and Japanese Feminists in 1928. U.S.-Japan Women's Journal. 2011, s. 3–24. ISSN 2330-5037. JSTOR 42772312. 
  3. ↑ OGAWA, Manako. The "White Ribbon League of Nations" Meets Japan: The Trans-Pacific Activism of the Woman's Christian Temperance Union, 1906–1930"*". Diplomatic History. 2007, s. 21–50. ISSN 0145-2096. DOI 10.1111/j.1467-7709.2007.00601.x. JSTOR 24916019. 
  4. ↑ Newspapers.com. Center Group will Hear Parley Talk. The San Francisco Examiner. May 13, 1930, s. 12. Dostupné online [cit. November 9, 2019]. 
  5. ↑ Newspapers.com. Kauai Arranges Japanese Fete. The Honolulu Advertiser. January 31, 1935, s. 12. Dostupné online [cit. November 9, 2019]. 
  6. ↑ Newspapers.com. Women of East, West to Meet in Vancouver. The Vancouver Sun. April 17, 1937, s. 14. Dostupné online [cit. November 9, 2019]. 
  7. ↑ Newspapers.com. Mrs. Gauntlett to Speak Today at Luncheon. The Honolulu Advertiser. August 10, 1937, s. 7. Dostupné online [cit. November 9, 2019]. 
  8. ↑ Newspapers.com. Famous Women in Conference. The Province. July 10, 1937, s. 5. Dostupné online [cit. November 10, 2019]. 
  9. ↑ Newspapers.com. Japanese Christian Women Assist Chinese Refugees. The Vancouver Sun. June 4, 1938, s. 13. Dostupné online [cit. November 10, 2019]. 
  10. ↑ Newspapers.com. German Revolution Scouted by Visitor. Honolulu Star-Bulletin. December 28, 1939, s. 13. Dostupné online [cit. November 9, 2019]. 
  11. ↑ MOORE, Adrienne. Newspapers.com. Japan Expects Women to Forego Feminist Rewards. Dayton Daily News. February 8, 1940, s. 27. Dostupné online [cit. November 9, 2019]. 
  12. ↑ GAUNTLETT, C. Tsune. Madam Kajiko Yajima: A Brief Sketch of Her Life. [s.l.]: [s.n.], 1934. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ GAUNTLETT, C. Tsune. Miss Uta Hayashi, a brief sketch of her life.. Tokyo: Home Press, 1934. OCLC 29922904 (anglicky) 
  14. ↑ GAUNTLETT, C. Tsune. Dr. Yayoi Yoshioka: A Brief Sketch of Her Life. [s.l.]: Home Press, 1934. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Newspapers.com. Japan Feminist Dies. The Los Angeles Times. November 30, 1953, s. 22. Dostupné online [cit. November 9, 2019]. 
  16. ↑ Newspapers.com. Mrs. Tsuneko Gauntlett, 83, Dies in Tokyo. Honolulu Star-Bulletin. December 3, 1953, s. 6. Dostupné online [cit. November 9, 2019]. 

Externí odkazy