PROFILPELAJAR.COM

Constantine Phipps, 1. markýz z Normanby
Constantine Phipps, 1. markýz z Normanby
Narození	15. května 1797; Londýn
Úmrtí	28. července 1863 (ve věku 66 let); Londýn
Alma mater	Trinity College; Harrow School
Povolání	diplomat, politik a romanopisec
Zaměstnavatel	Foreign Office
Ocenění	velkokříž Řádu lázně (1847); Podvazkový řád (1851)
Politická strana	Whigové
Choť	Maria Phipps, Marchioness of Normanby (od 1818)
Děti	George Phipps, 2nd Marquess of Normanby
Rodiče	Henry Phipps, 1. hrabě z Mulgrave a Martha Sophia Maling
Příbuzní	Edmund Phipps a Charles Beaumont Phipps (sourozenci); Lady Constance Mary Phipps, Lady Laura Phipps, Lord William Brook Phipps, Katherine Phipps, Lord Henry George Russell Phipps, Lord Hervey Lepell Phipps a Constantine Phipps, 3rd Marquess of Normanby (vnoučata)
Funkce	Člen 6. Parlamentu Spojeného království (1818–1820); Člen 7. Parlamentu Spojeného království (1820); Člen 7. Parlamentu Spojeného království (1822–1826); Člen 8. Parlamentu Spojeného království (1826–1830); člen Sněmovny lordů (1831–1863); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Constantine Henry Phipps, 1. markýz z Normanby (Constantine Henry Phipps, 1st Marquess of Normanby, 2nd Earl of Mulgrave, 2nd Viscount Normanby, 4th Baron Mulgrave) (15. května 1797 – 28. července 1863, Londýn, Anglie) byl britský státník, byl synem generála a ministra 1. hraběte z Mulgrave. Politicky náležel k whigům, tím se již v mládí odcizil otci. Během své kariéry byl místokrálem v Irsku, ministrem vnitra a kolonií, nakonec působil jako diplomat a byl velvyslancem ve Francii a Toskánsku. V roce 1838 získal titul markýze a byl rytířem Podvazkového řádu. Pokračovatelem rodu byl jeho nejstarší syn George Phipps, 2. markýz z Normanby (1819-1890), který zastával funkce u dvora a ve správě kolonií.

Životopis

Pocházel ze šlechtického rodu Phippsů, mimo jiné patřil k nemanželskému potomstvu Jakuba II. Narodil se jako nejstarší syn generála a ministra Henryho Phippse, 1. hraběte z Mulgrave (1755-1831). Studoval v Etonu a Cambridge, v rodinné tradici byl poslancem Dolní sněmovny za Scarborough (1818-1820). V roce 1820 kvůli nesouhlasu s politickými názory svého otce dočasně opustil Anglii a v letech 1820-1822 žil v Itálii. Znovu byl členem Dolní sněmovny v letech 1822-1830, brzy si získal reputaci svými projevy a uplatnil se jako politický publicista, napsal také několik románů. Ve volbách v roce 1830 nekandidoval s ohledem na zdravotní stav svého otce a předpokládaný přechod do Sněmovny lordů. Rodové tituly zdědil v roce 1831 a stal se členem Horní sněmovny (do té doby jako otcův dědic vystupoval pod jménem vikomt Normanby).

V letech 1832-1834 byl guvernérem na Jamajce, po návratu do Anglie zaujal funkci lorda strážce tajné pečeti (1834). V druhé Melbournově vládě byl místokrálem v Irsku (1835-1839), mezitím byl v roce 1838 povýšen na markýze. Od února do září 1839 zastával funkci ministra války a kolonií, poté byl ministrem vnitra (1839-1841)^{[pozn. 1]}. Po několika letech v opozici se s návratem liberálů k moci stal velvyslancem v Paříži (1846-1852), svou kariéru završil jako vyslanec ve Florencii (1854-1857). Z Toskánska byl odvolán poté, co podle názoru parlamentu projevoval nepřípustné sympatie rakouské politice v Itálii. V roce 1847 obdržel velkokříž Řádu lázně, v roce 1851 získal Podvazkový řád.

Rodina

V roce 1818 se oženil s Mary Liddell (1798-1882), která pocházela ze staré šlechtické rodiny a byla dvorní dámou královny Viktorie. Její blízký vztah ke dvoru byl jedním z impulsů pro udělení titulu markýze jejímu manželovi v roce 1838. Měli spolu jediného syna Georga (1819-1890), který zastával vysoké funkce u dvora a ve správě kolonií. Hlavním rodovým sídlem byl zámek Mulgrave Castle (Yorkshire) z někdejšího majetku vévody z Buckinghamu. Z jeho bývalé titulatury také pocházel markýzát Normanby.

Jeho synovec Sir Constantine Phipps (1840-1911) byl vyslancem v Brazílii (1894-1900) a Belgii (1900-1906). Prasynovec Sir Eric Clare Edmund Phipps (1875-1945) byl také diplomatem a patřil k významným osobnostem meziválečného období jako velvyslanec v Německu (1933-1937) a Francii (1937-1939).

Odkazy

Poznámky

↑ Funkci ministra války a kolonií převzal v únoru 1839 po nucené rezignaci Charlese Granta a povstání v Kanadě v roce 1837. Markýz Normanby se snažil modifikovat správu kolonií, neuspěl ale se svým návrhem zrušení otroctví a odstoupil již v září 1839. Přešel na ministerstvo vnitra, zatímco post ministra války a kolonií převzal dosavadní ministr vnitra John Russell. Markýz z Normanby byl v britské historii posledním ministrem vnitra, který byl členem Sněmovny lordů.