PROFILPELAJAR.COM

Commedia dell'arte znamená (přeloženo z italštiny) „komedie profesionálních herců“. Zkráceně také CD'A. Jde o druh improvizovaného divadla renesanční Itálie. Největšího rozmachu dosahovala v letech 1570 až 1650. Od 18. století její vliv postupně slábne, nicméně řídce se hraje dodnes. Kočovné herecké společnosti commedie dell'arte ovlivnily herce a dramatiky ve všech evropských zemích, kam doputovaly. K nejznámějším společnostem patřili I Gelosi, Confidenti, Accessi, Desioi či Fedeli, slavní herci byli např. Zan Ganassa (vlastním jménem Alberto Naselli), Francesco Adreini a jeho choť Isabella.

Jak se hrálo

Komedie dell'arte je založena na pevných, ustálených charakterech postav a improvizaci. Existovaly typy postav, které se objevovaly v každém představení (s mírnými změnami). Všechny postavy měly vlastní masku, takže obecenstvo je hned poznalo. Herec hrál často celý život stejnou postavu. Měl naučené vhodné repliky a zvládal její charakter. Před vystoupením se dohodla pouze jakási osnova děje (zápletka, konec), které se všichni drželi, ale samotné dialogy byly dílem herců přímo na jevišti. Představení tedy bylo spontánní a schopné pružně se přizpůsobit konkrétním reakcím diváků.

Kategorie postav

Postavy komedie dell'arte zpravidla rozdělují do tří skupin:

Vecchi

Vecchi jsou staří muži, páni. Brání mladým v lásce. (Pantalone, Dottore, Capitano). Služebnictvo jim dělá všelijaké potíže.

Innamorati

Innamorati jsou milenci. Nemívali masky a byli oblečeni dle poslední módy. Na scénu přicházeli v předem jasných párech. Zamilují se a po různých peripetiích a trápení (hlavně ze strany starých) jsou na konci hry konečně spolu. Většinou byly dva páry milenců.

Zanni

Zanni jsou sluhové, které najal jeden z pánů. Existuje několik charakterů (Brighella, Pedrolino, Pulcinella…). Patří sem i Harlekýn a Kolombína.

Konkrétní typy

Harlekýn

Harlekýn (Arlecchino) je komickým sluhou jednoho z pánů, velmi oblíbený u publika. Většinou bývá zamilovaný do Kolombíny, ale jeho touha soupeří s hladem či strachem z pána. Je mazaný až zlomyslný, často myslí hlavně na sebe. Ve své lásce se musí potýkat se starším sokem. Diváci ho poznají podle mnohobarevného kostkovaného obleku a černé škrabošky.

Kolombína

Kolombína (Columbina, Arlecchina) je služka zaměstnaná u pana Pantalona, stará se o jeho dceru. Pomáhá jí vyjádřit její city k milému, zařizuje schůzky a odstraňuje jim Pantalona z cesty. Ten jí také často dělá neslušné návrhy, Kolombína je často za účelem jeho zesměšnění vybavena tamburínou. Bývá nejchytřejší ze všech, umí intrikovat a klamat. Zároveň je mileneckým protějškem Harlekýna, kterého občas využívá ku prospěchu milenců. Její představitelky se velmi silně líčily kolem očí, ale masku nenosily. Obléká se do záplatovaných šatů odpovídajících jejímu postavení.

Pantalone

Pantalone je lakomý, chlípný a bohatý (ale někdy naopak chudý) obchodník původem z Benátek, hovoří tedy benátským dialektem. Je otcem jednoho z „innamorati“ (častěji má dceru). Vždy má nějaké vztahy s Dottorem či Capitanem, obchodní nebo osobní. Dělává se mladším a dvoří se jedné z mileneckých postav. Jindy má zase mladou ženu, které připadá odporný. Jeho sloužící mu provádějí nejrůznější naschvály a pokaždé ho napálí. Jeho kostým je červený, má plášť.

Dottore

Dottore je právníkem nebo lékařem. Neustále se snaží předvádět své znalosti, střílí latinské a řecké citáty. Postrádá ale smysl pro logiku, jeho myšlenky nemají spojitost. A přesto si myslí, že ví naprosto vše. Také je extrémně požitkářský (jídlo, víno či ženy), dělá si kruté žerty z opačného pohlaví. Nejčastější jsou dialogy s Pantalonem, ať už jako přítelem nebo protivníkem. Mívá syna a mluví boloňským přízvukem (kde studoval), je velmi bohatý. Nosí černý doktorský talár.

Pulcinella

Pulcinella je vždy oblečen v bílém s černou maskou (jako znázornění protikladů života a smrti), vyznačuje se svým zvláštním hlasem, jehož ostrý a pronikavý zvuk vytvářený nástrojem podobným kazoo (podobný zvuk jako hřeben s papírem) přispívají ke svěžímu tempu představení. Pulcinella má u sebe často také makaróny dřevěnou lžíci. Podle Pierra-Louise Duchartra je jeho obvyklý temperament zlost, jízlivost a lstivost a jeho hlavním způsobem obrany je předstírání, že je příliš hloupý na to, aby věděl, oč se jedná. V některých verzích má Pulcinella bratra Cucurucu.

Vliv komedie dell'arte

Mnoho spisovatelů použilo vytvořené postavy ve svých dílech. Ku příkladu William Shakespeare (Bouře, Prospero=Dottore), Molière (Lakomec, Harpagon=Pantalone), Edmond Rostand (Cyrano de Bergerac, de Guiche=Capitano).