Chálida Džarrár خالدة جرار‎
Chálida Džarrár kolem roku 2016
poslankyně Palestinské legislativní rady
Úřadující
Ve funkci od: 2006
Stranická příslušnost
Členství	Lidová fronta pro osvobození Palestiny
Narození	9. února 1963 (61 let) Nábulus
Národnost	palestinská
Choť	Ghassan Jarrar
Sídlo	Rámaláh
Alma mater	Birzeit University
Profese	politička a aktivistka
Commons	Khalida Jarrar
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chálida Džarrár (arabsky خالدة جرار‎; * 9. února 1963, Náblus)^[1] je palestinská politička, která byla v roce 2006 zvolena do Palestinské legislativní rady za Lidovou frontu pro osvobození Palestiny.^[2][3] Mezi lety 2012 a 2016 byla za Palestinu členkou Parlamentního shromáždění Rady Evropy. V období let 2016 až 2021 poté oficiální náhradnicí.^[4] Podílela se na přijetí Palestiny mezi členské státy Mezinárodního trestního soudu.^[5] Byla také ve vedení palestinské neziskové organizace Addameer (Asociace pro podporu vězňů a lidská práva), která pomáhá řešit případy Izraelem zatčených či zadržených Palestinců.^[6]

Několikrát byla zatčena izraelskými bezpečnostními složkami. Část ze zatčení skončila tzv. administrativním zadržením bez vznesení obvinění nebo soudního procesu.

Narodila se v roce 1963 ve městě Náblus na palestinském Západním břehu Jordánu.^[1] Má magisterský titul z politologie, kterou absolvovala na palestinské univerzitě Birzeit.^[1] Mezi lety 1994 až 2006 byla ve vedení neziskové organizace Addameer (Asociace pro podporu vězňů a lidská práva), která pomáhá řešit případy Izraelem zatčených či zadržených Palestinců.^[1] Na univerzitě potkala svého manžela Ghassana Džarrára, který byl následně aktivní jako politický aktivista, kterého izraelské složky zatkly celkem čtrnáctkrát a v administrativní vazbě dohromady strávil téměř jedenáct let.^[7]

Měla syna Wadia a dvě dcery, Yafu, s právnickým titulem z Ottawské univerzity, a Suhu, s magisterským titulem v oboru vědy a politiky v oblasti klimatických změn.^[8] Yafa v roce 2003 vycestovala na středoškolské studijní stipendium do Kanady, kde následně studovala také na univerzitě a získala druhé občanství. V Kanadě již zůstala.^[9] Suha zemřela v roce 2021 na srdeční zástavu, Wadia zemřel v roce 2024 také na srdeční zástavu. Chálida Džarrár byla v obou případech v té době ve vězení a nebyla jí povolena účast na pohřbech jejích dětí. Stejně tak se nesměla účastnit pohřbů svých rodičů, kteří zemřeli v roce 2015 (otec) a 2018 (matka).^[10]

Poprvé byla izraelskými bezpečnostními složkami zatčena během protestů 8. března 1989 při příležitosti Mezinárodního dne žen.^[11]

V roce 1998 jí Izrael na neurčito zakázal vycestovat ze země. Pouze v roce 2010 mohla podstoupit lékařský zákrok v Jordánsku.^[12]

V roce 2006 byla zvolena za Lidovou frontu pro osvobození Palestiny do Palestinské legislativní rady. V legislativní radě předsedala výboru pro vězně.^[1] Následně byla členkou Palestinského národního výboru pro členství v Mezinárodním trestním soudu.^[1]

Několikrát byla zatčena izraelskými bezpečnostními složkami. Část ze zatčení skončila tzv. administrativním zadržením bez vznesení obvinění nebo soudního procesu. Takto byla zatčena ve svém domě v Rámaláhu v roce 2015 po zásahu desítek izraelských vojáků.^[13] Podle vojenského rozkazu byla zadržena pro podezření z „podněcování a zapojení do teroru“ a převezena do Jericha.^[14] Tam vojenský soud schválil šestiměsíční administrativní vazbu.^[5] Zadržení bez řádného soudu vzbudilo pobouření.^[15][16][17] Amnesty International v té době upozorňovala, že Džarrár měla chronické zdravotní problémy (například cévní mozkové příhody a vysoký cholesterol) a potřebuje adekvátní lékařský dohled. Organizace současně kritizovala, že izraelská armáda nepředložila své důkazy pro zadržení.^[18] 58 členů politické frakce Levice v Evropském parlamentu – GUE/NGL podepsalo dopis, ve kterém odsoudili zatčení Džarrár. Poslanci vyjádřili podezření, že důvodem pro zatčení Džarrár ve skutečnosti byla její role v usilování o přijetí Palestiny do Mezinárodního trestního soudu.^[19] Po nátlaku se ve věznici Ofer uskutečnil soudní proces, ve kterém byla Džarrár obviněna ze členství v organizaci, kterou Izrael považuje za teroristickou, z podněcování k násilí proti izraelské armádě, z pronášení politických projevů, z účasti na demonstracích a celkově z kritiky Izraele a jeho okupace Západního břehu Jordánu.^[20] Podle zprávy Amnesty International, založené na svědectví, Džarrár ve vazbě čelila mučení a spánkové deprivaci.^[21] Po potvrzení administrativního zadržení byla mezi šestnácti zadržovanými palestinskými politiky, kteří jinak byli zejména z Hamásu.^[17] Propuštěna byla v červnu 2016.^[22]

V červenci 2017 byla opět zatčena a držena v administrativní vazbě.^[23] Byla vězněna ve věznici Damon. Propuštěna byla v únoru 2019. Po celou dobu byla zadržována bez soudu.^[24]

V říjnu 2019 byla po bombovém útoku u izraelské osady Dolev mezi zatčenými členy Lidové fronty pro osvobození Palestiny, které izraelské bezpečnostní složky útok připisovaly. Džarrár se tak opět bez soudu dostala do administrativního zadržení.^[25] V roce 2020 se doznala ke členství v Lidové frontě pro osvobození Palestiny a následně byla odsouzena na dva roky odnětí svobody za účast v organizaci považované Izraelem za teroristickou.^[26] Znovu byla propuštěna v září 2021.^[27]

V prosinci 2023 byla mezi zatčenými osobami, které izraelská armáda zatýkala na území Západního břehu Jordánu během války Izraele s Hamásem.^[28] Propuštěna byla během první výměny vězňů po dosažení dohody o příměří v lednu 2025.^[29] Půl roku ze zadržení strávila s podlomeným zdravím na samotce bez oken o rozměrech 2,5 x 1,5 metru ve věznici ve městě Ramla.^[30]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Khalida Jarrar na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chálida Džarrárová na Wikimedia Commons