Roku 1848 se oženil s Julií Constancí Werlinovou (rozenou Lütthansovou), se kterou se znal již od roku 1836, když byla ještě provdána.[1] Roku 1851 získal státní důchod. Ke stáří mu hrozila slepota, prožíval manželskou krizi a žil hlavně v Paříži, kde také zemřel. Pochován je v Kodani.[3]
Ve svých verších postupně přešel od biedermeierovské idyličnosti k romantické rozpolcenosti. Některá jeho díla obsahují erotické motivy a byla dokonce označena za nemravná. Jeho básně se vyznačují obdivem k přírodě a k ženám a mnohé z nich zlidověly a staly se z nich písně. Kromě poezie psal také prózu.[2]
Digte, gamle og nye (1832, Staré a nové básně), druhé, rozšířené vydání sbírky z roku 1825.
Nogle Digte (1835, Různé básně), básnická sbírka obsahující mimo jiné cyklus milostných veršů Anette a humornou báseň pro děti Flugten til Amerika (Útěk do Ameriky).
Fire Noveller (1843, Čtyři novely), obsahuje novelySkriftestolen (Zpovědnice), En Hevn (Pomsta), Et Hjertes Gaade (Tajemství srdce) a En Aftenscene (večerní scéna). První dvě popisují až patologické milostné vášně a byly označovány za nemravné, další dvě jsou jemné psychologické analýzy.[2][6]
Haandtegninger, gamle og nye (1846, Staré a nové obrázky).
Nye Digtninger (1853, Nové verše), sbírka obsahuje také psychologickou povídku Episode af et familieliv (Epizoda z rodinného života).
Hjortens Flugt (1856, Jelenův útěk), rozsáhlá epickábáseň, odehrávající se v 15. století v jižním Sjællandu, napsaná ve čtyřřádkovýh slokách po vzoru Písně o Nibelunzích. Příběh je plný erotických zápletek, pohybuje se od idyličnosti k démoničnosti a zdůrazňuje nezkrotné síly přírody.[2][6]
.JPG)
