Schéma pancéřování v příčném řezu. Červené čáry představují pancéřovou palubu a štíty zbraní, černé tečky představují uhelné bunkry, poskytující přidanou ochranu. Kotelny, strojovny a muniční sklady jsou umístěny pod pancéřovou palubou
Chráněný křižník byl typ válečné lodě, který vznikl na konci 19. století a kombinoval schopnosti samostatného působení na vlastních i nepřátelských lodních trasách, rychlosti, odolnosti v boji a dostatečné palebné síly. Na rozdíl od pancéřových křižníků, chráněný křižník neměl pancéřovaný celý trup, ale pouze některé životně důležité části, zejména strojovnu a palubní děla.
Koncept chráněného křižníku se snažil navrátit křižníkům jejich původní křižníkovou roli. Mezi úkoly patřilo:
napadat obchodní a zásobovací trasy protivníka
bránit vlastní trasy před obdobnou činností protivníka
rychle doručovat depeše
provádět průzkum
Do první poloviny 19. století plnily výše zmíněné úkoly šalupy a fregaty. Právě velké francouzské fregaty za napoleonských válek a americké fregaty Unie za americké občanské války prakticky naplňovaly požadavky na lodě, zaměřené na napadání nepřátelského obchodního loďstva, ochranu vlastních obchodních lodí a stíhání „křižujících“ lodí protivníka.
Tehdejší směr vývoje původních čistě dřevěných lodí byl konfrontován s výrazným zesílením dělostřelectva v druhé polovině 19. století, daným především zavedením drážkovaných hlavní s větším dostřelem a průbojným účinkem. Stále silnější pancéřování pak u křižníků vyústilo v pancéřový křižník, jehož pancíř a výzbroj umožňovaly vést boj s obdobnými jednotkami protivníka. Cenou za to byla ztráta rychlosti, která však byla od křižníků očekávána pro úspěšné plnění zmíněných úkolů.
Kompromisním řešením byl tedy chráněný křižník, kde pancéřování kryje jen životně důležité části (strojovny, kotelny). Pancéřování bylo omezeno jen na pancéřovou palubu, v příčném řezu pak s vyšší střední částí (kvůli krytí strojů a kotlů) a snižující se na bocích pod úroveň čáry ponoru. Nad šikmou část byly umisťovány uhelné bunkry, které tak zvyšovaly odolnost lodi vůči zásahům.
Prototypem chráněného křižníku byl v Anglii stavěný chilský křižník Esmeralda z roku 1884, který měl pancéřovou palubu síly 12–25 mm po celé délce lodi. Zároveň byl svou rychlostí 18,29 uzlů (33,88 km/h) nejrychlejším křižníkem své doby. Následovala stavba tohoto typu lodí v dalším zemích.
Dánský chráněný křižník Valkyrien na Dálném východě 1899-1900
Dánsko postavilo v letech 1888 až 1892 čtyři chráněné křižníky. Šlo o malá plavidla s výtlakem okolo 1300 tun. Výjimkou byl křižník Valkyrien o výtlaku 3000 tun, který měl také silnější výzbroj (2× 210 mm, 6× 150 mm). Křižník Hekla dosloužil až do roku 1954 jako hulk, ostatní byly vyřazeny v letech 1923–30. Malé byly rovněž dva křižníky třídy Gejser.
V letech 1880 až 1905 rozlišovalo Britské královské námořnictvo křižníky na první, druhou a třetí třídu. Většina v té době stavěných křižníků patřila svou konstrukcí pancéřování mezi chráněné než pancéřované a sloužily k ochraně obchodu. Křižníky první třídy byly velké a vyzbrojené stejně jako pancéřované křižníky a stavěné jako alternativa k pancéřovaným křižníkům od konce 80. let 18. století do roku 1898. Křižníky druhé třídy byly menší, s výtlakem 3000–5000 tun a sloužily k ochraně obchodu stejně jako průzkumu pro flotu. Třetí třídu tvořily menší lodě postrádající dvojité dno. Byly primárně určené k ochraně obchodu, ačkoliv několik z nich bylo postaveno pro potřeby průzkumu nebo jako torpédové křižníky.
.jpg)
