Ves je poprvé uváděna v potvrzení majetku plaského kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250, ale vysazena byla právem zákupním až roku 1346 plaským opatem Gotfrýdem. Za husitských válek byly Chrášťovice v držení drobné šlechty. Gotfrýd ze Žebnice a z Loman půjčil plaským cisterciákům peníze a jako zástavu obdržel roku 1480 plaské vsi Chrášťovice s mlýnem a polovinu Potvorova – sedm poddanských dvorů, krčmu, les a horu (tedy lom). Jeho syn se roku 1506 psal Jan ze Žebnice a v Chrášťovicích a po smrti jeho syna Kašpara Bernáška ze Žebnice, postoupila jeho vdova Anna ze Žebnice (rozená z Vitenfelsu), Chrášťovice s dílem Potvorova své dceři Dorotě z Perštejna, rozené ze Žebnice. Její dcera Anna se vdala za Bohosuda Koce z Dobrše a jejich syn Václav mladší Koc z Dobrše roku 1596 podědil Chrášťovice a díl Potvorova. Roku 1607 obě vsi prodal Jáchymu Libštejnskému z Kolovrat na Rabštejně a Chrášťovice se staly součástí rabštejnského panství.
Libštejnský přišel o třetinu majetku v pobělohorských konfiskacích. V průběhu třicetileté války byly v Chrášťovicích vypáleny tři statky, k roku 1654 bylo ve vsi dvanáct statků (dva z nich byly pusté) a vypáleny mlýn pod vsí.
Od roku 1621 celé rabštejnské panství střídalo řadu majitelů. Do roku 1634 patřily Chrášťovice Kolovratům, po 4 roky je spravoval panovník a od roku 1638 do roku 1644 patřily do majetku Leonard Helfried z Meggau. V letech 1665–1714 patřily Starhemberkům a od roku 1714 až do zániku patrimoniální správy byly Chrášťovice v držení Lažanských z Bukové.
Do Strážiště ostatně již dříve náležely farou a školou.
V roce 1902 postihl ves velký požár, kterému padly za oběť tři čtvrtiny domů. Obnova změnila charakter vsi, když dřevěné usedlosti nahradily zděné stavby. Na polích první světové války zahynulo 9 místních, na následky později další dva. V roce 1936 jim byl na návsi postaven pomník. Ve třicátých letech měla ves 37 domů, v nichž žilo 183 obyvatel.
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 188 obyvatel (z toho devadesát mužů), z nichž bylo 187 Čechoslováků a jeden cizinec. Čtyři z nich patřili k církvi československé, jeden k nezjišťovaným církvím, tři lidé byli bez vyznání a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 181 obyvatel: 179 Čechoslováků a dva Němce. Kromě osmi příslušníků církve československé a sedmi lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[5]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
2021
Počet obyvatel
228
220
214
179
180
188
181
120
124
107
113
87
82
76
87
Počet domů
28
30
31
30
31
31
34
35
35
28
31
32
33
22
39
Obecní správa
Po zrušení patrimoniální správy spadaly Chrášťovice v letech 1850–1902 pod obec Strážiště v soudním okrese Manětín a politickém okrese Kralovice. Po roce 1902 byla ves samostatnou obcí v kralovickém politickém okrese. V roce 1950 už Chrášťovice patřily do okresu Plasy. Od roku 1960 jsou Chrášťovice částí obce Mladotice v okrese Plzeň-sever.[8]
Hospodářství
V roce 1858 je poprvé zmiňována těžba černého uhlí, k roku 1890 je uváděn nad vsí ve směru na Velkou Černou Hať důl Josef se čtyřmi dělníky. Roku 1921 byl otevřen další důl na černé uhlí: Barbora.[zdroj?!] Důlní pole se skládalo ze dvou jednoduchých měr a dobývalo se ze sloje o mocnosti jeden až 1,2 metru. Později byl otevřen důl Karel.[9] Těžba v něm zaznamenala největší rozkvět v průběhu druhé světové války.[zdroj?!] V roce 1945 byl důl převodem na státní podnik Západočeské uhelné doly zestátněn a uzavřen.[9]
Ve třicátých letech většina obyvatel pracovala v zemědělství, ale nechyběla zde ani řemesla a služby: kovář, kolář, krejčí, truhlář, zedník, dva hostinští, obchodník a trafikant. V roce 1955 vzniklo místní jednotné zemědělské družstvo, které obdělávalo i část státní půdy, kterou později převzaly Československé státní lesy a statky.
Pamětihodnosti
Kaple Panny Marie
V Chrášťovicích lze dodnes najít šachtičky upomínající těžbu uhlí. U cesty k Odlezelskému jezeru se nachází studánka a stojí Spálený mlýn.
↑Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 192.Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
↑ abDRNEK, Jan. Krajina nad pokladem. Průvodce po historii kamenouhelného dolování na Plzeňsku. Plzeň: Street, 2012. 336 s. ISBN978-80-904746-0-4. S. 202, 206.