PROFILPELAJAR.COM

Chlorid vanadnatý
	Model vrstvy v krystalu VCl2
	Krystalová struktura VCl2
Obecné
Systematický název	Chlorid vanadnatý
Anglický název	Vanadium(II) chloride
Německý název	Vanadium(II)-chlorid
Sumární vzorec	VCl2
Vzhled	zelená pevná látka; modrozelená krystalická látka (dihydrát)
Identifikace
Registrační číslo CAS	10580-52-6
PubChem	66355
SMILES	Cl[V]Cl
InChI	InChI=1S/2ClH.V/h2*1H;/q;;+2/p-2
Číslo RTECS	YW1575000
Vlastnosti
Molární hmotnost	121,847 g/mol
Teplota tání	1027 °C
Teplota varu	1506 °C
Hustota	3,230 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	rozpustný
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid vanadnatý je anorganická sloučenina se vzorcem VCl₂. Jde o chlorid vanadu s nejnižším oxidačním číslem. Je to světle zelená pevná látka, která se rozpouští ve vodě za vzniku fialových roztoků.^[1]^[2]

Příprava a vlastnosti

Pevný chlorid vanadnatý lze připravit termickou disproporcionací chloridu vanadičitého:

2 VCl₃ → VCl₂ + VCl₄

Rozpouštěním ve vodě vzniká fialový kation, [V(H₂O)₆]²⁺. Odpařením lze získat krystaly chloridu hexaaquavanadnatého, [V(H₂O)₆]Cl₂.^[3]

Chlorid vanadnatý má silné redukční účinky,^[2] dokáže redukovat organické azidy na aminy.

Struktura

Pevný VCl₂ má strukturu jodidu kademnatého, vanad má oktaedrickou geometrii. Podobnou strukturu mají i VBr₂ a VI₂, všechny tři látky mají vysokospinovou d³ konfiguraci (kvartetový stav).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vanadium(II) chloride na anglické Wikipedii.

↑ YOUNG, Ralph C.; SMITH, Maynard E.; MOELLER, Therald. Vanadium(II) Chloride. Příprava vydání John C. Bailar. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13235-7, ISBN 978-0-470-13163-3. DOI 10.1002/9780470132357.ch42. S. 126–127. DOI: 10.1002/9780470132357.ch42.
↑ ^a ^b GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1221–1226.
↑ POMERANTZ, Martin; COMBS, Gerald L.; DASSANAYAKE, N. L. 42. Vanadium Dichloride Solution. Příprava vydání John P. Fackler. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13252-4, ISBN 978-0-471-86520-9. DOI 10.1002/9780470132524.ch42. S. 185–187. DOI: 10.1002/9780470132524.ch42.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlorid vanadnatý na Wikimedia Commons

[1] YOUNG, Ralph C.; SMITH, Maynard E.; MOELLER, Therald. Vanadium(II) Chloride. Příprava vydání John C. Bailar. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13235-7, ISBN 978-0-470-13163-3. DOI 10.1002/9780470132357.ch42. S. 126–127. DOI: 10.1002/9780470132357.ch42.

[:0-2] GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1221–1226.

[3] POMERANTZ, Martin; COMBS, Gerald L.; DASSANAYAKE, N. L. 42. Vanadium Dichloride Solution. Příprava vydání John P. Fackler. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13252-4, ISBN 978-0-471-86520-9. DOI 10.1002/9780470132524.ch42. S. 185–187. DOI: 10.1002/9780470132524.ch42.

[1]

[2]

[3]