Chlorid thiofosforylu

Chlorid thiofosforylu
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevchlorid thiofosforylu
Ostatní názvythiofosforylchlorid, sulfochlorid fosforečný
Sumární vzorecPSCl3
Vzhledbílé krystaly[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS3982-91-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)223-622-6
PubChem19883
SMILESP(=S)(Cl)(Cl)Cl
InChIInChI=1S/Cl3PS/c1-4(2,3)5
Vlastnosti
Molární hmotnost169,40 g/mol
Teplota tání−35 °C (238 K)[1]
Teplota varu125 °C (398 K)[1]
Hustota1,635 g/cm3[1]
Index lomu1,635[1]
Rozpustnost ve voděreaguje[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		rozpustný v chloroformu[1]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech		rozpustný v benzenu, tetrachlormethanu a sirouhlíku[1]
Tlak páry2,9 kPa[1]
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-větyH302 H314 H318 H335 H412[1]
P-větyP260 P261 P264+265 P270 P271 P273 P280 P284 P301+317 P301+330+331 P302+361+354 P304+340 P305+354+338 P316 P317 P319 P320 P321 P330 P363 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid thiofosforylu je anorganická sloučenina se vzorcem PSCl3.[2] Jedná se o bezbarvou, na vzduchu dýmající kapalinu. Používá se na thiofosforylace organických sloučenin, například při výrobě insekticidů.

Příprava a výroba

Chlorid thiofosforylu lze z chloridu fosforitého získat několika způsoby. V průmyslu se používá oxidace nadbytkem síry při teplotě 180 °C.[3]

PCl3 + S → PSCl3

S pomocí katalyzátorů lze reakci provést i za nižších teplot. Přečišťování se provádí destilací.

Další možností je reakce sulfidu a chloridu fosforečného.[4]

3 PCl5 + P2S5 → 5 PSCl3

Struktura

Chlorid thiofosforylu je tetraedrický a má molekulovou symetrii C3v. Délka vazby P=S je 189 pm a u vazby P–Cl činí 201 pm; úhel vazby Cl-P-Cl má velikost 102°.[5]

Reakce

PSCl3 se rozpouští v benzenu, tetrachlormethanu, chloroformu, a sulfidu uhličitém.[2] V zásaditých roztocích a sloučeninách obsahující hydroxylové skupiny, jako jsou alkoholy, se hydrolyzuje za vzniku thiofosforečnanů.[3] S vodou tato látka reaguje, přičemž produkty se liší podle reakčních podmínek; může jít o kyselinu fosforečnou, sulfan a kyselinu chlorovodíkovou, nebo kyselinu dichlorthiofosforečnou a chlorovodíkovou.[6]

PSCl3 + 4 H2O → H3PO4 + H2S + 3 HCl PSCl3 + H2O → HO-P(=S)Cl2 + HCl

PSCl3 se používá k navazování thiofosforylových skupin, P=S, na organické sloučeniny.[3] Tyto přeměny lze provést u aminů a alkoholů, a to i aminoalkoholů, diolů, a diaminů.[2] V průmyslu se chlorid tthiofosforylu používá na výrobu insekticidů, jako je například parathion.[6]

PSCl3 + 2 CH3CH2OH → (CH3CH2-O-)2P(=S)-Cl + 2 HCl
(CH3CH2-O-)2P(=S)-Cl + Na+[−O-C6H4-NO2] → (CH3CH2-O-)2P(=S)-O-C6H4-NO2 + NaCl

PSCl3 reaguje s terciárními amidy, přičemž se vytváří thioamidy.[2]:

C6H5-C(=O)-N(-CH3)2 + PSCl3 → C6H5-C(=S)-N(-CH3)2 + POCl3

S methylmagnesiumjodidem vytváří tetramethyldifosfindisulfid, (H3C-)2P(=S)-P(=S)(-CH3)2.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thiophosphoryl chloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/19883
  2. ↑ a b c d Spilling, C. D. Thiophosphoryl Chloride, Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis John Wiley & Sons, Weinheim, 2001 DOI: 10.1002/047084289X.rt104
  3. ↑ a b c G. Betterman; W. Krause; G. Riess; T. Hofmann. Ullmann’s Encyclopedia of Industrial Chemistry. Weinheim: Wiley-VCH, 2005. ISBN 3527306730. DOI 10.1002/14356007.a19_527. Kapitola Phosphorus Compounds, Inorganic. 
  4. ↑ Martin, D. R.; Duvall, W. M. “Phosphorus(V) Sulfochloride” Inorganic Syntheses, 1953, p73 DOI:10.1002/9780470132357.ch24
  5. ↑ Kuchitsu Kozo; Tohei Moritani; Yonezo Morino. Molecular structures of phosphoryl fluoride, phosphoryl chloride, and thiophosphoryl chloride studied by gas electron diffraction. Inorganic Chemistry. 1971, s. 344–350. DOI 10.1021/ic50096a025. 
  6. ↑ a b Fee, D. C.; Gard, D. R.; Yang, C. “Phosphorus Compounds” Kirk-Othmer Encyclopedia of Chemical Technology John Wiley & Sons: New York, 2005 DOI:10.1002/0471238961.16081519060505.a01.pub2
  7. ↑ G. W. Parshall "Tetramethylbiphosphine Disulfide" Organic Syntheses 1965, volume 45, p. 102 DOI:10.15227/orgsyn.045.0102

Externí odkazy