Chemická ionizace za atmosférického tlaku (APCI) je metoda ionizace v hmotnostní spektrometrii, při kterých reagují molekuly v plynné fázi za atmosférického tlaku (105 Pa),[1][2] nejčastěji používaná u vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC).[3] APCI patří k měkkým ionizačním metodám a podobá se chemické ionizaci, kde se primární ionty vytváří ve spreji rozpouštědla.[4] Nejvhodnější je APCI při analýze polárních sloučenin a málo polárních tepelně stabilních sloučenin s molekulovými hmotnostmi do 1 500 Da.[5] Použití APCI při HPLC je časté při analýze stopových množství látek jako jsou steroidy, pesticidy a metabolity léčiv.[6]
Stavba přístroje
Přístroj pro APCI se obvykle skládá ze tří částí: rozprašovače, který může být zahříván na 350 až 500 °C, ionizační komory a oblasti přenosu iontů, kde je tlak podobný atmosférickému.[5] Roztok obsahující analyt se, buď přímo, nebo pomocí kapalinového chromatografu, vpravuje do rozprašovače rychlostí 0,2 až 2,0 ml/min. Zde prostupuje plynným dusíkem a vytváří drobné kapky. Kombinací zahřívání a toku plynu se takto utvořená mlha přemění na proud plynu, který postupuje do ionizační komory za atmosférického tlaku, molekuly jsou ionizovány v ionizační komoře s napětím 2 až 3 kV vůči protielektrodě.[4] Ionizovaný vzorek následně prochází do oblasti přenosu iontů.
Mechanismus ionizace
Ionizace v plynném skupenství prochází u APCI následujícími fázemi: vzorek v roztoku, páry vzorku a ionty vzorku. Efluent z HPLC se vypaří úplně. Směs par rozpouštědla a vzorku se následně ionizuje interakcemi iontů a molekul.[7] Ionizaci lze provést pozitivním nebo negativním způsobem. Při pozitivním relativní protonové afinity iontů reaktantu a molekul plynného analytu umožňuje jak přenos protonů, tak i interakce iontů reaktantového plynu za vzniku iontů typu [M+H]+.[4] U negativní ionizace se vytváří ionty [M−H]− odtržením protonu nebo ionty [M+X]− zachycením aniontu. Nejvíce prací zabývajících se APCI-MS zkoumalo analýzu pomocí pozitivní ionizace.
U pozitivní ionizace bývá na kapkách rozpouštědla proud 1 až 5 μA, přičemž dochází k excitaci a ionizaci molekul N2 za vzniku N4+*. Odpařená mobilní fáze z kapalinového chromatografu funguje jako reaktantový plyn a zdroj iontů. Pokud je jediným rozpouštědlem v mobilní fázi voda, tak excitované ionty N4+* mohou reagovat s molekulami H2O za vzniku složených iontů H+(H2O)n.[8] Následně jsou molekuly analytu protonovány těmito ionty. Nakonec se částice MH+(H2O)m přesunou mimo zdroj iontů. Odštěpení molekul vody z MH+(H2O)m probíhá za nízkého tlaku v hmotnostním analyzátoru.[2] Molekulové ionty analytu detekované hmotnostním spektrometrem jsou typu [M+H]+. Níže jsou zobrazeny chemické reakce probíhající při ionizaci.
Tvorba primárních a sekundárních reaktantových iontů v dusíkové atmosféře za přítomnosti vody:[9][2]
Odštěpování molekul vody v hmotnostním analyzátoru:[2]
MH+(H2O)m → MH+ + mH2O
Pokud mobilní fáze obsahuje rozpouštědlo s vyšší protonovou afinitou, než má voda, pak dochází k přesunům protonů a protonaci rozpouštědla s vyšší protonovou afinitou, například za přítomnosti methanolu se tvoří ionty CH3OH2+(H2O)n(CH3OH)m.[2] K fragmentaci ve zdroji iontů u APCI obvykle nedochází. Pokud jsou pozorovány fragmentované ionty, tak dochází k tepelnému rozkladu při rozprašování a ionizaci produktů tohoto rozkladu.
Důležitým rozdílem oproti chemické ionizaci je to, že elektrony sloužící k primární ionizaci se neuvolňují ze zahřívaného vlákna, protože to za atmosférického tlaku nelze použít; namísto toho ionizace probíhá pomocí výbojů nebo β− zářičů, což jsou zdroje elektronů použitelné i za přítomnosti žíravých a nebo oxidujících plynů.[4]
Historie
První zdroj iontů založený na chemické ionizaci za atmosférického tlaku byl vyroben v 70. letech 20. století na Baylor College of Medicine v Houstonu.[10]
Původním zdrojem elektronů sloužících k ionizaci byl tenký plech z 63Ni. V roce 1975 byl použit výbojový zdroj elektronů, který měl širší rozmezí dynamické odpovědi.[11] APCI s výbojovou elektrodou se stalo základem současných APCI přístrojů.[9]
APCI bylo použito u GC/MS[10] a LC/MS[12] také v roce 1975. Analyty z LC se odpařují a ionizují v zahřívané komoře. Tato metoda se vyznačuje velkou citlivostí a jednoduchými hmotnostními spektry.[12] Později se spojení APCI a LC/MS stalo často používanou metodou,[3] obzvláště ve vývoji léčiv. Citlivost APCI ve spojení s citlivostí a specificitou LC/MS a LC-MS/MS z ní učinila hlavní způsob analýzy léčiv a jejich metabolitů.[13]
Srovnání s jinými metodami
Ionizace za atmosférického tlaku má vysokou účinnost v důsledku vysoké četnosti srážek. APCI také výrazně omezuje tepelný rozklad analytů, protože zde dochází k rychlé desolvataci a odpaření již na začátku ionizačního procesu,[4] což obvykle vede k menší míře fragmentace než u mnoha jiných metod chemická ionizace za atmosférického tlaku tak patří mezi měkké metody ionizace.[14]
Další výhodou je možnost vysokých průtoků podobně jako u HPLC (0,2 až 2,0 ml/min), často aniž by docházelo k nevyužití většího množství vzorku. APCI také lze provést s pozměněným ESI zdrojem.[15] Ionizace probíhá v plynném skupenství na rozdíl od ESI, kde se ionizuje kapalina. APCI je možné použít s nepolárními rozpouštědly v mobilní fázi namísto polárních, protože rozpouštědlo a zkoumané molekuly se mění na plyn před vstupem do ionizační jehly. Protože se tato metoda provádí v plynné fázi, tak není třeba použít zvláštní podmínky, jako jsou rozpouštědla, elektrická vodivost a pH. APCI je univerzálnějším způsobem ionizace u LC/MS a lépe využitelná u kapalinové chromatografie s obrácenými fázemi než ESI.[14]
Použití
Chemická ionizace za atmosférického tlaku je vhodnou metodou u tepelně stabilních analytů s molekulovou hmotností do 1 500 Da a střední až vysokou polaritou. Její využití zahrnuje analýzu léčiv, lipidů, pesticidů a řady organických sloučenin, nelze ji však použít na analýzu biopolymerů, organokovových sloučenin, iontových sloučenin a dalších nestabilních látek.[16]
↑D. I. Carroll; I. Dzidic; R. Stillwell; M. G. Horning; E. C. Horning. Subpicogram detection system for gas phase analysis based upon atmospheric pressure ionization (API) mass spectrometry. Analytical Chemistry. 1974, s. 706–710. ISSN0003-2700. DOI10.1021/ac60342a009.
↑ abBruce A. Thomson. Atmospheric pressure ionization and liquid chromatography/mass spectrometry—together at last. Journal of the American Society for Mass Spectrometry. 1998-03-01, s. 187–193. ISSN1044-0305. DOI10.1016/S1044-0305(97)00285-7.
↑Gates, Paul. University of Bristol, Department of Chemistry, "Atmospheric Pressure Chemical Ionization." Last modified 2004. Accessed November 22, 2013. Archived copy [online]. [cit. 2013-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-26.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“..
↑ abE. C. Horning; M. G. Horning; D. I. Carroll; I. Dzidic; R. N. Stillwell. New picogram detection system based on a mass spectrometer with an external ionization source at atmospheric pressure. Analytical Chemistry. 1973-05-01, s. 936–943. ISSN0003-2700. DOI10.1021/ac60328a035.
↑D. I. Carroll; I. Dzidic; R. N. Stillwell; K. D. Haegele; E. C. Horning. Atmospheric pressure ionization mass spectrometry. Corona discharge ion source for use in a liquid chromatograph-mass spectrometer-computer analytical system. Analytical Chemistry. 1975-12-01, s. 2369–2373. ISSN0003-2700. DOI10.1021/ac60364a031.
↑ abE. C. Horning; D. I. Carroll; I. Dzidic; K. D. Haegele; M. G. Horning; R. N. Stillwell. Atmospheric pressure ionization (API) mass spectrometry. Solvent-mediated ionization of samples introduced in solution and in a liquid chromatograph effluent stream. Journal of Chromatographic Science. 1974-11-01, s. 725–729. ISSN0021-9665. DOI10.1093/chromsci/12.11.725.
↑Lester C. E. Taylor; Robert L. Johnson; Roberto Raso. Open access atmospheric pressure chemical ionization Mass spectrometry for routine sample analysis. Journal of the American Society for Mass Spectrometry. 1995-05-01, s. 387–393. ISSN1044-0305. DOI10.1016/1044-0305(94)00124-1. PMID24214220.
↑ abVladimir G. Zaikin; John M. Halket. Derivatization in Mass Spectrometry—8. Soft Ionization Mass Spectrometry of Small Molecules. European Journal of Mass Spectrometry. 2017, s. 79–115. ISSN1469-0667. DOI10.1255/ejms.798. PMID16723751.
↑Michal Holčapek; Robert Jirásko; Miroslav Lísa. Basic rules for the interpretation of atmospheric pressure ionization mass spectra of small molecules. Journal of Chromatography A. 2010-06-18, s. 3908–3921. DOI10.1016/j.chroma.2010.02.049. PMID20303090.