Charles Hardinge, 1. baron Hardinge (Charles Hardinge, 1st Baron Hardinge of Penshurst) (20. června 1858, Londýn, Anglie – 2. srpna 1944, Penshurst, Anglie) byl britský diplomat a státník, vnuk maršála a indického generálního guvernéra Henryho Hardinga. Dlouhodobě působil ve službách britského ministerstva zahraničí, byl velvyslancem v Rusku a Francii. V letech 1910–1916 byl místokrálem v Indii, získal Podvazkový řád a od roku 1910 s titulem barona zasedal ve Sněmovně lordů.
Životopis
Narodil se jako mladší syn Charlese Hardinge, 2. vikomta Hardinge, po matce byl spřízněn s šlechtickou rodinou hrabat z Lucanu. Studoval v Harrow a v Cambridge, v roce 1880 vstoupil do diplomatických služeb. Byl velvyslaneckým tajemníkem v Teheránu a Petrohradě, poté krátce pracoval v Londýně na ministerstvu zahraničí. V letech 1904–1906 byl velvyslancem v Petrohradě a od roku 1904 též členem Tajné rady. Ve funkci státního podsekretáře zahraničí (1906–1910)[pozn. 1]. patřil k blízkým spolupracovníkům ministra zahraničí Edwarda Greye, v roce 1907 odmítl nabídku na post velvyslance v USA a v roce 1909 podnikl s králem Eduardem VII. diplomatickou cestu do Německa. V roce 1910 povýšen na barona z Penshurstu a povolán do Sněmovny lordů.
V letech 1910–1916 byl generálním guvernérem a místokrálem v Indii. K důležitým událostem jeho funkčního období patřila návštěva krále Jiřího V. v Indii (1911) a přesídlení hlavního města z Kalkaty do Dillí (1911). Nesouhlas části Indů s přesunem hlavního města byl příčinou atentátu, při němž byl Hardinge těžce zraněn (1912). Přesto se mu nakonec podařilo zlepšit vztahy mezi Británii a Indií a prosadil významnou vojenskou účast Indů v první světové válce. V roce 1916 se vrátil do Anglie a získal Podvazkový řád. V letech 1916–1920 byl znovu státním podsekretářem zahraničí a mezitím v roce 1916 ještě předsedou vládní komise pro vyšetřování vzpoury v Irsku (1916). Svou kariéru zakončil jako velvyslanec v Paříži (1920–1922).
Získal čestný doktorát v Cambridge a byl také smírčím soudcem v Kentu, kde vlastnil statky. Díky službě v diplomacii získal řadu zahraničních záslužných řádů, byl rytířem Řádu čestné legie, rakouského Leopoldova řádu nebo ruského Řádu sv. Alexandra Něvského.
Rodina
V roce 1890 se oženil se svou sestřenicí Winnifred Sturt (1868–1914), dcerou 1. barona Alingtona. Jejich starší syn Edward (1892-1914) padl za první světové války, dědicem titulů byl mladší syn Alexander Hardinge, 2. baron Hardinge (1894-1960), který byl dlouholetým soukromým tajemníkem králů Jiřího V., Eduarda VIII. a Jiřího VI. Dcera Diamond (1900-1927) se provdala do rodu Abercromby.
Charlesův bratranec Sir Arthur Henry Hardinge (1859–1933) působil taktéž v diplomacii a byl britským vyslancem v Persii, Portugalsku, Belgii a Španělsku.
Odkazy
Poznámky
- ↑ "Jednalo se o funkci stálého státního podsekretáře (Permanent Under Secratary of State for Foreign Affairs), která na rozdíl od postu parlamentního podsekretáře zahraničí (Parliamentary Under Secretary of State for Foreign Affairs) nebyla funkcí politickou, ale úřednickou. Hardinge ostatně politicky inklinoval ke konzervativcům, zatímco státním podsekretářem zahraničí byl v liberální vládě
Reference
Externí odkazy
