Tito starobylí plazi krokodýlovitého vzhledu se svými úzkými čelistmi značně podobali dnešním gaviálům a byli obojživelnými dravci. Největší zástupci dosahovali délky asi 3 - 3,5 metru, obvykle ale jen kolem 1,5 metru. Zkameněliny těchto rybožravých plazů ukazují, že se pohybovali laterálním vlněním těla, měli širokou bázi lebky pro ukotvení čelistních svalů a na souši se pohybovali spíše jen vzácně a poměrně neohrabaně. Byly objeveny také fosilie embryí těchto plazů. Ačkoliv champsosauři přežili vymírání na konci křídy, vyhynuli již dávno, asi před 25 miliony let v období miocénu. Dnes rozlišujeme celkem sedm druhů tohoto vyhynulého rodu.
Detailní výzkum obratlů champsosaurů a obratlů současných krokodýlů ukázal, že u champsosaurů byla kostní hmota poněkud hustší a páteř méně flexibilní než u krokodýlů. To může mít významné paleoekologické implikace pro champsosaury a jejich způsob života i predace.[2]
Choristodeři byli poměrně značně rozšířenou skupinou plazů, z období rané křídy byly jejich fosilní otisky stop objeveny například i na území Jižní Koreje.[3]
Lehman, T. M., and Barnes, K. (2010). Champsosaurus (Diapsida: Choristodera) from the Paleocene of West Texas: paleoclimatic implications: Journal of Paleontology, v. 84, p. 341-345.
