Chaj-nan (výslovnost, čínskypchin-jinemHǎinán, znaky海南) je jižní ostrovníprovincieČínské lidové republiky. Celá provincie se rozkládá na několika ostrovech a souostrovích v Jihočínském moři, přičemž největší podíl rozlohy provincie (97 %) představuje Ostrov Chaj-nan, největší a nejlidnatější ostrov v Číně.[pozn. 1] V roce 2020 na Chaj-nanu žilo přibližně 10 milionů obyvatel, což z něj činí druhou nejméně lidnatou provincii Číny. Hlavním a největším městem provincie je Chaj-kchou.
Ačkoliv většinu populace Chaj-nanu představují Chanové, zhruba šestinu tvoří národnostní menšiny: významně jsou zastoupeni Liové, domorodé etnikum ostrova Chaj-nan, a v menší míře Miaové, Čuangové a další. Jako lingua franca provincie slouží chajnanština, varianta minnanštiny, dialektu čínského jazyka min. V menší míře je také užíván jazyk jüe, tajsko-kadajský jazyk Lin-kao (Ong Be) a hakkština.
Provincie získala svůj název podle ostrova Chaj-nan (čínskyv českém přepisuchaj-nan tao, pchin-jinemHǎinán dǎo, znaky zjednodušené 海南岛, tradiční 海南島), v chajnanštině vyslovováno „Chaj-nam“ (Hai Nam), v českém překladu „ostrov na jih od moře“, což reflektuje geografickou lokaci ostrova jižně od Chajnanského průlivu. Podobně je poloostrov Lej-čou, na severní straně Chajnanského průlivu, nazýván „Chaj-pej“ (čínskypchin-jinemhǎiběi, znaky海北), tedy „na sever od moře“.[1]
V minulosti byl ostrov také znám jako Čchiung-ja (čínskypchin-jinemQióngyá, znaky zjednodušené 琼崖, tradiční 瓊崖; česky Nefritový útes), Čchiung-čou (čínskypchin-jinemQióngzhōu, znaky zjednodušené 琼州, tradiční 瓊州; volně česky Nefritová prefektura),[1] a ve starověku byl nazýván Ču-ja (čínskypchin-jinemZhūyá, znaky珠崖; česky Perlový útes), což odkazovalo na severní pobřeží ostrova jako zdroj pravých perel.[1][2]
Podle názvů Čchiung-ja a Čchiung-čou je zkratka provincie Čchiung (čínskypchin-jinemQióng, znaky zjednodušené 琼, tradiční 瓊), v chajnanštině vyslovováno „Cheng“ (Kheng).[1]
Ostrov si díky svým přírodním a klimatickým podmínkám vysloužil také řadu přezdívek, jako „ostrov palem“,[2] „čínský Karibik“ nebo „čínská Havaj“,[3] případně také „Havaj východu“.[4]
Chaj-nan byl poté formálně začleněn do čínského císařství za dynastie Chan v roce 110 př. n. l. a na ostrově byly ustaveny dvě prefektury, Ču-ja a Tan-er. Avšak kvůli neustávajícím povstáním domorodého národa Li byli Číňané nuceni se stáhnout již během 1. století př. n. l., přičemž ostrov zůstal pod čínskou nadvládou pouze nominálně. Ke znovuzavedení funkční správy došlo až za dynastie Tchang, nicméně i poté většina Chaj-nanu zůstávala pod kontrolou domorodých obyvatel a vliv tchangské vlády se omezoval především na pobřežní města, která sloužila jako místo pro vyhnanství těch, kteří na pevnině upadli v nemilost.[7]
Během dynastie Sung (960–1279) byl Chaj-nan spravován jako součást tehdejší provincie Kuang-si. Ve 12. a 13. století se Číňané začali usazovat v severních částech ostrova a vytěsňovat tak domorodé Li. V dobách mongolské dynastie Jüan (1206–1368) se Chaj-nan stal nezávislou provincií a získal také svůj nynější název. Avšak již v roce 1369, na počátku dynastie Ming, se vláda nad ostrovem vrátila na pevninu a to provincii Kuang-tung, které se Chaj-nan stal součástí. K prvnímu velkému osídlení Chaj-nanu Číňany došlo v 16. a 17. století, kdy v důsledku migračních tlaků z Fu-ťienu a Kuang-tungu bylo domorodé obyvatelstvo vytlačeno dále do vysočin ve střední a jižní části ostrova.[7]
Moderní dějiny
V roce 1858 byly přístavy v Chaj-kchou a sousedním Čchiung-šan otevřeny zahraničnímu obchodu. Již v roce 1906 republikánský vůdce Sunjatsen navrhl, aby se Chaj-nan stal nezávislou provincií, přičemž se tak v letech 1912–1921 skutečně stalo a ostrov byl nominálně samostatný pod názvem Čchiung-ja.[7]
Během druhé čínsko-japonské války byl Chaj-nan v letech 1939–1945 okupován japonskými silami, přičemž Japonci začali rozvíjet ekonomický potenciál ostrova. Byla rozšířena produkce kaučuku a nerostného bohatství, probíhala výstavba silnic a krátkých železničních tratí s ohledem na těžbu železné rudy, bauxitu a cínu. Po skončení druhé světové války ostrov připadl zpět pod čínskou kontrolu.[7]
13. dubna 1988 byl čínskou vládou Chaj-nanu a přilehlým ostrovům udělen status provincie. Chaj-nan se tak po vyčlenění z Kuang-tungu stal nejmladší čínskou provincií. Ve stejnou dobu se celá provincie stala v pořadí pátou speciální ekonomickou zónou a do současnosti největší speciální ekonomickou zónou vůbec.[8]
Geografie
Poloha a rozloha
Provincie Chaj-nan se nachází jižně od čínské pevniny na stejnojmenném ostrově (Ostrov Chaj-nan) a několika dalších menších ostrovech ležících v Jihočínském moři.[9] Samotný ostrov Chaj-nan je od pevniny, konkrétně od poloostrova Lej-čou na západě provincie Kuang-tung, oddělen 24 km širokým Chajnanským průlivem.[2] Podle zeměpisných souřadnic Chaj-nan leží mezi 108°36′ a 111°04′ východní délky a 18°09′ a 20°11′ severní šířky.[10] Na západě je ostrov omýván vodami Tonkinského zálivu.
Rozloha celé provincie Chaj-nan je 34 300 km²,[9] přičemž z toho rozloha ostrova Chaj-nan činí 33 920 km².[2]
Povrch
Topografická mapa Chaj-nanu
Chaj-nan byl geologicky spojený s jihočínskou pevninou až do dob miocénu a pliocénu (tedy zhruba před 23–2,5 miliony let), kdy mezi těmito dvěma celky vznikl předěl v podobě Chajnanského průlivu.[9] Horské systémy Chaj-nanu, jižnější Wu-č’-šan a severnější Li-mu-ling, proto bývají souborně řazeny k heterogennímu celku Jihočínských hornatin.[11]
Tato pohoří se táhnou ze severovýchodu na jihozápad a jejich délka činí 288 km. Právě na jihozápadě ostrova je povrch nejvíce hornatý, přičemž směrem na sever a severovýchod se reliéf postupně svažuje a nabývá rovinatého, nížinného charakteru. Z pohledu klasifikace zabírají hory 25,4 % rozlohy Chaj-nanu, kopce 13,3 %, náhorní plošiny 32,6 % a roviny 28,7 %.[2]
Wu-č’-šan je nejvyšší pohoří i nejvyšší hora ostrova. V překladu se nazývá „hora Pěti prstů“, neboť vrchol sestává z pěti masivních pískovcových skal.[12] Pohoří, respektive stejnojmenná hora dosahuje výšky 1867 m n. m.[9] Severovýchodně od pohoří Wu-č' (Wu-č’-šan) se táhne pohoří Li-mu (Li-mu-ling), jehož několik vrcholů přesahuje výšku 1400 m.[9]
Podnebí
Na Chaj-nanu převládá tropické monzunové podnebí (dle Köppenovy klasifikace typ Am, Aw). Obdobné podnebné podmínky panují také na sporných souostrovích v Jihočínském moři.[13] Střídají se dvě zřetelně odlišná roční období, období dešťů (monzunové období) a období sucha. Období sucha trvá od ledna do května; průměrná denní teplota je ~19–22 °C, prší pouze zřídka. Období dešťů obvykle trvá od června do prosince; od června do listopadu teplota během dne dosahuje 39 °C, v noci je průměr 17 °C, deště jsou časté a vydatné. Od půlky listopadu do konce prosince jsou teploty mírnější, v průměru 23 °C.[14]
Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 23–26 °C a během roku nedochází k výrazným teplotním výkyvům.[14]
V průměru je na Chaj-nanu 2200 hodin slunečního svitu za rok. Průměrný roční úhrn srážek je ~2000 mm.[14]
Vodstvo
V horských oblastech na jihozápadě ostrova, zejména v pohoří Wu-č', pramení 154 řek. Z horského jádra vybíhají v paprskovitém směru do snižujících se vrchovin a pahorkatin a dále k pobřežním oblastem. Většina z těchto řek je krátkých a prudkých. 38 řek má povodí o rozloze 100 km², 25 řek má povodí v rozmezí 100–500 km², 13 řek nad 500 km² a pouze tři řeky jsou s povodím nad 3000 km² – jmenovitě Nan-tu-ťiang, Wan-čchuän-che a Čchang-chua-ťiang.[2]
Dále na jih v Jihočínském moři leží několik ostrovů či souostroví, které jsou nárokovány Čínskou lidovou republikou a spravovány prefekturou San-ša jako součást provincie Chaj-nan. O čínské svrchovanosti nad těmito ostrovy se vedou spory.
Podle Sedmého sčítání lidu Čínské lidové republiky v roce 2020 na Chaj-nanu žilo 10 081 232 obyvatel, což představuje 0,71 % celkové populace Čínské lidové republiky.[15] Zatímco v minulosti mělo obyvatelstvo Chaj-nanu převážně rurální charakter, od konce 90. let 20. století probíhá rapidní urbanizace,[16] přičemž její míra v roce 2020 již dosahovala 61%.[17]
Západní úsek byl postaven v letech 2011– 2015 a vlaky na této 344 km dlouhé vysokorychlostní trati dosahují maximální rychlosti 200 km/h. Trať obdobně spojuje hlavní město Chaj-nanu, Chaj-kchou, s turistickým centrem na jihu ostrova, městem San-ja, přičemž na západní straně ostrova vede přes okresy Čcheng-maj a Lin-kao, městskou prefekturu Tan-čou a okresy Čchang-ťiang, Tung-fang a Le-tung.
Konvenční tratě
Na západní straně Chaj-nanu, z Chaj-kchou do San-ja, vede železniční trať Chajnanský západní okruh. Trať byla poprvé postavena během druhé světové války ve 40. letech během japonské okupace ostrova, poté postupně modernizována a přestavována. Dnes slouží zejména k nákladní dopravě při traťové rychlosti 120-160 km/h.
Mezinárodní letiště Chaj-kchou Mej-lan se nachází u města Chaj-kchou na severní straně ostrova a je domovským letištěm letecké společnosti Hainan Airlines. V roce 2021 byl otevřen nový terminál (č. 2), nová řídící věž a 3,6 km dlouhá přistávací dráha, čímž došlo ke značnému rozšíření kapacity letiště.[21]
Chaj-nan je ostrov tradiční čínské medicíny. Léčba na ostrově Chaj-nan se provádí výhradně tradičními čínskými metodami v kombinaci s využitím přírodních léčivých přípravků (akupunktura, akupresura, ošetření rostlinami a vodní procedury).[zdroj?] Na ostrově roste 137 bylin, z nichž některé jsou endemické, které se využívají k léčbě nebo zmírnění zhoubných rakovinných nemocí.
Lázeňství
Vyskytují se zde termální prameny dvou typů: radonové (léčba orgánů pohybu, radiculitis, revmatismus, gynekologie) a s obsahem draslíku a sodíku (nervový systém, kožní nemoci, respirační problémy).
prameny Kuan-tchan – jedná se o nejvíce horké prameny, termální teplota vody - 70 až 90 °C u zdroje, který se nachází na okraji města Tsyunhay
prameny Sing-lung – asi nejslavnějšími a nejpopulárnějšími; údolí termálních pramenů Sing-lung, kde se teplota vody pohybuje od 45 do 65 °C se nachází v malebném místě mezi kokosovými háji, kávovými a čajovými plantážemi
prameny Sedm víl
Na ostrově existuje i svátek pramenů.
Nejvyšší průměrná délka života v Číně je zaznamenána právě na ostrově Chaj-nan – ženy v průměru zde žijí asi 85 let, muži 80.[zdroj?]
Tento ostrov se stal středem zájmu vysokých činitelů Ruska a bývalých sovětských republik, kteří ostrov hojně navštěvují za účelem léčení a relaxace a budují zde i hotelové léčebné komplexy.[zdroj?]
Odkazy
Poznámky
↑Větší a lidnatější ostrov Tchaj-wan je sice nárokován Čínskou lidovou republikou, ale spravován je Čínskou republikou, de facto samostatným státem.
Reference
↑ abcdFIGUEIREDO, Paulo Guilherme; LEANDRO, Francisco José; LI, Yichao. Handbook of Research on Special Economic Zones as Regional Development Enablers. [s.l.]: [s.n.], 2021. 470 s. ISBN9781799876199, ISBN1799876195. doi:10.4018/978-1-7998-7619-9. S. 207.
↑ abcdefgHSIEH, Chaio-min; ZHONG, Gong-fu. Hainan - the Island of South Sea A New Province in China. GeoJournal. 1990, roč. 20, čís. 4, s. 385–91. Dostupné online.
↑ abPILE, Tim. How Hainan became Hawaii of the East. South China Morning Post [online]. 2017-08-09 [cit. 2022-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-09. (anglicky)
↑LI, Yinghua; HAO, Side; HUANG, Wanbo. Luobi Cave, South China: A Comparative Perspective on a Novel Cobble-Tool Industry Associated with Bone Tool Technology during the Pleistocene–Holocene Transition. Journal of World Prehistory. 2019-06, roč. 32, čís. 2, s. 143–178. Dostupné online [cit. 2022-06-21]. ISSN0892-7537. doi:10.1007/s10963-019-09130-3. (anglicky)
↑POTTINGER, Jesse. This Day in History: Hainan Island Becomes a Province. That's Online [online]. 2022-04-13 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abc Hainan Weather and Climate, Best Time to Visit Hainan Province. www.chinahighlights.com [online]. [cit. 2022-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-22. (anglicky)
↑ abCommuniqué of the Seventh National Population Census (No. 3) [online]. National Bureau of Statistics of China, 2021-05-11 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.
↑ 第四次全国人口普查公报（第2号）. web.archive.org [online]. 2012-06-19 [cit. 2021-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-19.
↑ 第五次全国人口普查公报（第2号）. web.archive.org [online]. 2012-08-29 [cit. 2021-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-29.
↑ Communiqué of the National Bureau of Statistics of People's Republic of China on Major Figures of the 2010 Population Census[1] (No. 2). web.archive.org [online]. 2013-07-27 [cit. 2021-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-27.
↑JOB, He Hasn't Lost His Passion for His; INDUSTRY, He still has plenty of enthusiasm for the airline; OPERATIONS, Airport. China’s Haikou International Airport Debuts New Terminal and Runway – AirlineGeeks.com. AirlineGeeks.com – LIVE. LOVE. AVIATION. [online]. 2021-12-07 [cit. 2022-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Qionghai Boao, China to open to commercial traffic this week. ch-aviation [online]. [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.svg)
