Tento článek je o zemědělském nástroji. O dalších významech pojednává článek CEP.
Cep k mlácení obilí
Cep je zemědělské nářadí, používané od starověku až do novověku k mlácení obilí za účelem oddělení zrna od plev. Skládá se z dlouhé násady, na které je na závěsu umístěno asi 40 cm dlouhé břevno (tedy pohyblivá hlava cepu). Okovaný cep sloužil také jako zbraň v dobách husitských i jiných selských válek.
Technologie sklizně obilí
Období sklizně obilí se nazývá žně.
Žňová technologie sklizně byla zhruba následující:
Obilí bylo nejprve pokoseno srpem, kosou či mechanickou sekačkou (ta bývala obvykle tažena koňmi nebo kravkou)
Pokosené obilí bylo na poli svázáno do snopů (tj. svazků rostlinných stébel), ze snopů byly na poli postaveny tzv. panáky, kde se obilí přímo na poli několik dnů dosoušelo
Panáky byl rozebrány a snopy byly vidlemi naloženy na vůz (žebřiňák) a odvezeny ke stodole
Sklizené obilí (klasy svázané do snopů) bylo uskladněno ve stodole.
Několik snopů bylo položeno na mlat, kde do něj několik lidí v zadaném rytmu (k dodržení rytmu byly deklamovány říkačky – podle počtu mlatců: čtyřcepní, pěticepní, šesticepní atd.) lehce bušilo cepy – krouživým pohybem hlavy cepu.
Nárazy hlavy cepu na obilní klasy došlo k oddělení zrní a plev, které propadly vymlácenou slámou na mlat.
Sláma byla uskladněna pro použití jako stelivo a směs plev a zrní byla pak oddělována přehazováním v proudu vzduchu, dopravní prostředek k pneumatické dopravě sena a slámy se nazývá zemědělský fukar.
Cep přestal být používán s nástupem mnohem efektivnějších strojních mechanických mlátiček a později obilních kombajnů.
Bojové použití cepu
Podrobnější informace naleznete v článku Okovaný cep.
V dobách husitských válek byly okované cepy používány jako jedna z efektivních zbraní husitskými vojsky. Rolníci, kteří tvořili hlavní součást vojska, s ním uměli dobře zacházet a zbraň jako taková umožňovala bojovat mimo dosah mečů útočníků.
