Církevní umění prochází dlouhým vývojem od počátků křesťanství v 1. století až po současnost. V českém prostředí lze jeho počátky sledovat s příchodem křesťanství v 8.–9. století. V užším smyslu se pod pojmem rozumí umění sakrálních prostorů, kostelů a kaplí.
O výstavbu kostelů měli největší zásluhy čeští panovníci jako Spytihněv I. († 912), svatý Václav († 929), Boleslav II. († 999) a Václav I. († 1253), zakladatel mnoha klášterů. Počet chrámů v době předbělohorské dosáhl maxima ve 14. století za Karla IV., kdy např. samotná Praha měla při počtu 100 000 obyvatel 100 kostelů, a proto byla nazývána stověžatou, či "Římem severu".