Snímek údolí Rýna – uprostřed Buchs, Grabs, Gams, dole pak Schaan v Lichtenštejnsku
Buchs se nachází ve volebním okrese Werdenberg. Je centrem obchodu, průmyslu a služeb pro údolí horního toku Rýna (německy Rheintal). Skládá se z obce Buchs a velkých vesnic Räfis a Burgerau a z roztroušených osad na svahu Buchserbergu.
Na východě obec sousedí s Lichtenštejnským knížectvím, obecní a státní hranici tvoří řeka Rýn. S lichtenštejnskou obcí Schaan ji spojuje silniční a železniční most přes Alpský Rýn. Buchs dále sousedí se švýcarskými obcemi Grabs, Gams, Sevelen a Sennwald a v Lichtenštejnsku také s obcemi Eschen a Vaduz. Nejnižší bod leží v nadmořské výšce 441 m n. m. a nejvyšší bod se nachází na vrcholu Glannachopf ve výšce 2232 m n. m.
Obec má podle údajů z roku 2006 rozlohu necelých 16 km². Z této rozlohy je 39,6 % využíváno k zemědělským účelům, zatímco 27,8 % je zalesněno. Ze zbytku půdy je 25,1 % zastavěno (budovy nebo silnice) a zbytek (7,5 %) je neproduktivní (řeky nebo jezera).
Buchs je poprvé zmiňován v roce 765 ve slovním spojení de Pogio v závěti churského biskupa Tella.[2] V roce 1213, kdy jej držela hrabata z Werdenbergu, je uváděn jako Buchs. Později se místo nazývalo Bucas, Bugu, Bougu, Puges a nakonec v roce 1484 Bux. V 9. století je v listině zmiňován kostel svatého Jörgena. Buchs původně patřil do románské jazykové oblasti, mezi 8. a 12. stoletím však rétorománštinu postupně vytlačila alemanština. Od roku 1404 patřilo panství Werdenberg hrabatům z Montfortu, po nichž jej v roce 1483 převzal hrabě Jan Petr ze Sax-Misoxu.[2]
V roce 1517 koupil oblast Glarus. V roce 1526 zavedl glaruský starosta Jost Tschudi reformaci také v Buchsu. V roce 1798 se obec v rámci Helvétské republiky stala součástí kantonu Linth a v roce 1803 se definitivně stala součástí kantonu St. Gallen.[2] Katolický kostel, postavený v roce 1896, byl v roce 1965 nahrazen novou stavbou a reformovaní dostali nový kostel v letech 1931–1932.
Reformovaný kostel
V noci z 12. na 13. října 1839 postihl centrum Buchsu požár. V důsledku prudkého větru se plameny rychle šířily. Shořelo 36 obytných domů a 30 stájí a 40 rodin zůstalo bez střechy nad hlavou.[3]
Před industrializací se většina obyvatelstva živila zemědělstvím (mlékárenství, ovocnářství a zelinářství, vysokohorská turistika). Urbář farnosti Buchs z roku 1484 je první majetkovou evidencí. Již v roce 840 je zmiňován rýnský přívoz mezi Buchsem a Schaanem. Od počátku 18. století existovalo přívozní spojení mezi Burgerau a Mühleholzem. V roce 1868 byl otevřen dřevěný most z Buchsu do Schaanu, jehož západní část smetla v roce 1927 povodeň na Rýně.[2] V zimě 1928/1929 byl mezi těmito dvěma obcemi postaven první moderní silniční most. S otevřením železnice Rheineck–Chur v roce 1858 byla v Buchsu postavena první železniční stanice. Po výstavbě železničního mostu přes Rýn a otevření vlakového spojení do Feldkirchu ve Vorarlbersku se Buchs stal v roce 1872 pohraniční železniční stanicí. Díky napojení na Arlberskou železnici o několik let později se Buchs od té doby nacházel na mezinárodní železniční trati z Vídně do Paříže a stal se mezinárodním překladištěm. Úředně se stal městem v roce 2002.
V Buchsu má přibližně 65,8 % obyvatel (ve věku 25–64 let) ukončené buď nepovinné střední vzdělání, nebo další vysokoškolské vzdělání (buď univerzitu, nebo Fachhochschule). Z celkového počtu obyvatel Buchsu mělo v roce 2000 nejvyšší ukončené vzdělání 2338 osob (22,5 % obyvatel) základní, 3871 osob (37,2 %) má ukončené střední vzdělání, 1035 osob (10,0 %) navštěvovalo terciární školu a 505 osob (4,9 %) nechodí do školy. Zbytek na tuto otázku neodpověděl.[4]
V Buchsu sídlí Mezistátní technická univerzita NTB Buchs, která je součástí Fachhochschule Ostschweiz, FHO, která je uznávanou univerzitou aplikovaných věd. NTB nabízí bakalářské a magisterské studium v několika technických oborech.[5]
↑ROHRER, Hansruedi. Schon früher Kampf gegen den «roten Hahn» in Buchs. Buchs Aktuell [online]. Gemeinde Buchs, duben 2009 [cit. 2023-03-05]. Čís. 69. Dostupné online. (německy)
