Bušovice byly od čtrnáctého století rozděleny na několik dílů. V jedné části se roku 1398 připomíná tvrz, která patřila Rackovi ze Švamberka. V roce 1449 je zmiňována plzeňská měšťanka Markéta Berbetová, která prodala svůj poplužní dvůr a je možné, že tvrz byla v té době pustá.[2]
V 17. století patřila ves k Oseku, roku 1673 ji její majitel Ferdinand Malovec prodal rytíři Petru Vidršpergárovi. Ten dostavěl rozestavěný zámeček (panský dům)[3] a před rokem 1710 nechal postavit nový barokní zámek podle projektu plzeňského architekta Jakub Augustona. V roce 1741 prodala vdova po Antonínovi z Vidršperka celé panství Janu Antonínovi z Helversenu. Po něm zámek roku 1744 zdědila jeho sestra Antonie provdaná za rytíře Janovského z Janova, který vesnici o rok později prodal městu Plzni.[4]
K zadní straně budovy přiléhá obdélná kaple se zkosenými nárožími, ve které bývala kaple zasvěcená svatému Josefovi. V kapli se nacházela nástropní malba Nejsvětější Trojice,[6] barokní oltář a vybavení s akantovou výzdobou.[4] Do objektu kaple byl v osmdesátých letech dvacátého století umístěn výtah.[5]
↑SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Plzeňsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Tvrze v okolí Plzně, s. 242.
↑MIKOTA, Petr. Šlechtická sídla Malovců na panství Osek po třicetileté válce. Hláska. 2022, roč. XXXIII, čís. 2, s. 20–22.
↑ abcdHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Bušovice – zámek, s. 46.
↑ abTuristické cíle [online]. Obec Bušovice [cit. 2017-03-09]. Dostupné online.
↑ abUmělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Bušovice, s. 152.