Bučina
Kaple sv. Michala (2013)
Lokalita
Charakter	zaniklá osada
Obec	Kvilda
Okres	Prachatice
Kraj	Jihočeský kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	48°58′3″ s. š., 13°35′41″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	0 (2011)[1]
Katastrální území	Bučina u Kvildy
Nadmořská výška	1162 m n. m.
Počet domů	0 (2011)[1]
Bučina
Další údaje
Kód části obce	78361
Kód k. ú.	678368
Zaniklé obce.cz	527
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bučina (německy Buchwald) je zaniklé sídlo (bývalá obec) na Šumavě, místní část Kvildy v okrese Prachatice.^[2] Místo, kde se nacházela, leží v I. zóně Národního parku Šumava na holé planině v nadmořské výšce 1162 metrů a dříve tak byla nejvýše položenou osadou v Čechách. Obyvatelé byli vysídleni po druhé světové válce, v roce 1956 byla obec zcela zničena. V roce 2011 zde trvale nikdo nežil.^[3] Dnes zde stojí znovupostavená kaple sv. Michala a hotel Alpská vyhlídka. Na turistické stezce Bučina–Finsterau je určené místo pro přechod do Německa.^[4]

V místě pozdější osady Bučina vzniklo bezlesí na trase Zlaté stezky (tzv. Horní, též Kašperohorská větev) již v době vlády Karla IV. V 17. století přestala být trasa přes Bučinu používána. Bučina vznikla za vlády Marie Terezie, která podporovala budování nových cest a silnic na Šumavě a osidlování vymýcených oblastí, jako osada svobodných sedláků s právem svobodného využívání lesa pravděpodobně roku 1770. Ovšem první písemná zmínka pochází až z roku 1790.^[5] Po prvním sčítání obyvatel v roce 1793 žilo na Bučině již sto obyvatel ve 13 domech.^[6] Bučina patřila k panství Velký Zdíkov, které bylo původně součástí Královského hvozdu. V roce 1849 se stala Bučina součástí obce Kvilda^{[p 1]} a v roce 1867 se stala s Chaloupkami a s osadou Na Mlýnské Mýtině obcí s vlastní samosprávou.

Rozvoj nastal hlavně po kalamitách v roce 1870. Pro rychlé zpracování dřeva bylo najato velké množství pomocné síly i z ciziny – v revíru Bučina to bylo 200 až 400 dělníků z Tyrolska či dokonce z Chorvatska. Někteří se již domů nevrátili. Dřevo zpracovávaly Kufnerova pila na Bučině, Seewaldova pila v osadě Na Mlýnské Mýtině a v Chaloupkách Reichartova pila.^[7] Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla tehdejší obec v roce 1890, kdy ve 30 domech žilo 466 lidí. Od té doby počet obyvatel stále klesal – v roce 1939 měla obec přes padesát domů^[8], 320 obyvatel, z toho 29 Čechů^[9]. ^{[p 2]} V roce 1946 byli obyvatelé vysídleni. Státní statistický úřad v Praze uvádí, že k 22. květnu 1947 bylo v obci Bučina sečteno 58 přítomných obyvatel.^[10] Obec Bučina byla 16. února 1952 úředně připojena k obci Kvilda.^[11] V roce 1956 byla Bučina zničena.^[2]

V roce 1891 byla Michaelem Fastnerem postavena kaple svatého Michala, která byla zničena spolu s celou vsí v roce 1956. Kaple byla obnovena v roce 1992 v původní podobě potomky zakladatele Kilianem, Gottfriedem a Michaelem Fastnerovými. Vysvěcena byla 4. října 1992.^[12]

27. června 2015 byl v horní části bývalé vsi odhalen pomník označující základy rodného domu spisovatele Johanna Petera.

Bučina se nachází na bezlesé enklávě v jihovýchodním svahu hraničního hřebene s vrcholy Stráž (1308 m) a Siebensteinkopf (1263 m). Bučina patří ke srážkově nejbohatším místům Šumavy, neboť při převládajícím proudění při přechodu atmosférických front je v návětří. Srážky se zde měřily mezi lety 1879 a 1918, průměrný roční úhrn srážek v tomto období činil 1365 mm. Po roce 1918 však již nejsou informace o měření ucelené a mezi lety 1945 a 2016 vůbec žádné. Od 26. října 2016 zahájila provoz automatická meteorologická stanice Bučina u Kvildy.^[13]

V Bučině se 23. února 1858 narodil německý učitel, básník a spisovatel píšící povídky ze života obyvatel Šumavy Johann Peter.

Z horní části bývalé osady se otevírají daleké výhledy, je možné vidět panorama jižní Šumavy podél hranic až k masivu Třístoličníku a při jasném počasí jsou vidět i vzdálené Alpy.^[14]

Bývalá osada se nachází na trase Šumavské pěší magistrály, proto zde v horní části bývalé vsi Správa Národního parku Šumava vybudovala jedno ze šesti nouzových nocovišť umožňující přespání v přírodě. V blízkosti nocoviště se nacházejí základy rodného domu Johanna Petera, kterého připomíná památník v podobě rozevřené knihy.

V místě je také hraniční přechod Bučina – Finsterau do Německa. Přechod je jen pro pěší a cyklisty, ale na místo zajíždějí z Kvildy autobusy systému „Zelené autobusy“. Cestující na konečné v případě zájmu přejdou pěšky státní hranici a pokračují dále do Bavorska autobusem německého dopravce.

V současné době se zde ze staveb nachází pouze obnovená kaple sv. Michala (znovupostavena v roce 1992) a rekonstruovaný hotel Alpská vyhlídka, postavený v roce 2010 na místě zbořené Pešlovy chaty v podobném stylu, jako byla původní chata. V roce 2006 byla založena tradice česko-německých poutí na Bučinu. Pouť se koná zpravidla druhou červencovou sobotu, na české straně poutníci vycházejí od kostela sv. Štěpána na Kvildě a přes prameny Vltavy dojdou po trase dlouhé 13 km až na Bučinu. Před kaplí se koná poutní mše svatá. V roce 2015 se uskutečnil jubilejní desátý ročník.^[15]

V těsné blízkosti hraničního přechodu se nachází památník železné opony, asi stometrový udržovaný úsek s ostnatým drátem, strážní věží a informační tabulí.

V katastru Bučiny leží při jihovýchodním úpatí Černé hory (1315 m n. m.) přírodní památka Pramen Vltavy.

• Vltava

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bučina na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Bučina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Bučina na webu Zaniklé obce