V roce 1090 jej jeden z jeho bývalých žáků, nyní papež Urban II., povolal jako svého rádce do Říma.[4] Nabízenou hodnost biskupa diecéze Reggio v Kalábrii Bruno odmítl, r. 1091 však v Kalábrii založil další kartouzu, do které odešel a kde žil až do smrti.
Svatořečení
Papež Lev X. povolil r. 1514 jeho liturgickou úctu v kartuziánském řádu, Řehoř XV. r. 1614 ji povolil v celé církvi (a tak jej de facto kanonizoval; proces kanonizace tehdy ještě nebyl zcela závazně stanoven). Jeho svátek se dnes slaví 6. října.[5]
Poznámky
Nezaměňovat s dalšími svatými Brunony 10. a 11. století, jejich seznam: viz svatý Bruno.
↑
LEMAÎTRE, Nicole, a kol. Slovník křesťanské kultury. Praha: Garamond, 2002. ISBN80-86379-41-8. S. 164.
↑
LOCKHART, Robin Bruce. Na cestě do nebe: skrytý život kartuziánů. Překlad Sylva Kolísková. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996. 197 s. ISBN80-7113-163-6. S. 51–52.
↑"Calendarium Romanum" (Libreria Editrice Vaticana, 1969), p. 105