Bratříčku, zavírej vrátka (píseň)

Skladba Bratříčku, zavírej vrátka je titulní píseň ze stejnojmenného alba českého protirežimního a exilového folkového písničkáře, básníka a výtvarníka Karla Kryla.   Album nesoucí název písně Bratříčku, zavírej vrátka nahrál Karel Kryl v rozmezí let 1967–1968. Píseň následně vyšla ještě na druhé studiové Krylově desce Rakovina a také v různých reedicích a opětovných vydáních Krylových desek.

Titulní píseň je přímou reakcí na invazi vojsk varšavské smlouvy.  Přestože Kryl na toto album sbíral písně již nějakou dobu, vydáno bylo až v roce 1969, což je i rok Krylovy emigrace do Německa. Větší část nákladu byla z politických důvodů skartována. Zvukovou složku Kryl točil ve studiu ostravského rozhlasu, vydání proběhlo ve vydavatelství Panton. Producentem alba se stal Jiří Černý.[1]

Styl

Text písně psal Karel Kryl přímo po srpnových událostech roku 1968. Z textu je patrná bezprostřední reakce na okupaci vojsk varšavské dohody, která předznamenala další události vývoje v Československu následujících dvaceti let – tedy dobu normalizace).[2]

Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných maringotkách.
Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách

— Karel Kryl[3]

Píseň je složena v třídobém valčíku, nicméně Kryl ji svým svébytným způsobem hry na kytaru hrál šestiosminovým rytmem.   Frázování zpěvu zcela neodpovídá Krylovu rytmu a způsobu hry. (Proto interpreti, kteří tuto píseň zpívali dále, si rytmus doprovodu upravovali a zjednodušovali.) Celá skladba je psaná v klasické Krylově tónině A moll (přičemž většina písní Karla Kryla vychází právě z této tóniny.) Kryl využil běžný písničkový rým AB, AB, tudíž rým střídavý. Verše jsou psány jambickým metrem. Celá píseň čítá čtyři slabiky a jeden refrén, opakující se po každých dvou slabikách, či strofách textu.  

Refrén písně „Prší a venku se setmělo /.../“ je navíc úderný díky změně rytmu. Kryl zde přechází z houpavého a vybrnkávaného doprovodu do rázného valčíku s důrazem kladeným na první těžkou dobu.

Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavřel jsi vrátka?

Celková nálada a emoce vyjádřené ve skladbě jsou veskrze pochmurného a tíživého charakteru, což navíc podtrhuje Krylův naléhavý styl zpěvu. V textu jako takovém se Kryl odvolává na svého mladšího bratra Jana Kryla.[4]

Vznik a přijetí

Kryl původní rukopis písně značně poupravil a proškrtal a původní verze textu se od finální poměrně liší. Proč se tomu tak stalo, nebylo objasněno. V originálním rukopisu písně se nacházejí následující slova:

Bratříčku nevzlykej,
to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, /.../
přijeli v hranatých zelených maringotkách /.../
strach, to je šněrovadlo,
z motaných provázků,
tisíce ohníčků, slzu máš na víčku /.../

— Karel Kryl, původní varianta textu[5]

Z dochovaných materiálů a rozhovorů je patrné, že text „Bratříčka’ vznikal velice impulzivně a rychle“ a v přímé a bezprostřední reakci na okolní dění.

Píseň ‘Bratříčku zavírej vrátka’ se stala symbolem ruské okupace Československa a následně zlidověla. Je součástí české národní historie, jedná se pravděpodobně o nejznámější Krylovu píseň. Skladbu zpíval následně mimo jiné kupříkladu Filip Topol.  

Literatura 

  • Akorát, že mi zabili tátu- Příběh Karla Kryla, Vojtěch Klimt, Galén 2006
  • Život a poezie, Mirek Kovářík, Galén 2017  
  • Karel Kryl- texty písní, Karel Kryl, Torst 1998  
  • Ostrov pokladů, Karel Kryl Edice českých autorů 2005  
  • Nanebevzetí Karla Kryla, Miloš Čermák, Edice Amphora Academie, 1997
  • Karel Kryl, Krylogie, Torst, 2016
  • Karel Kryl, Kníška Karla Kryla, Mladá fronta, 1990

Reference

  1. ČERMÁK, Miloš. Nenebevzetí Karla Kryla. Praha: Academia, 1997. 157 s. ISBN 80-200-0661-3. S. 55. 
  2. Čermák (1997), s. 52.
  3. KRYL, Karel. Kníška Karla Kryla. 2. vyd. [s.l.]: Mladá fronta, 1990. 173 s. ISBN 80-204-0206-3. S. 118. 
  4. KRYL, Karel. Krylogie. Praha: Torst, 2016. 377 s. ISBN 978-80-7215-528-6. S. 10. 
  5. Čermák (1997), s. 53.