Boletický panel

Běžný boletický panel s vyměněným oknem
Příklad budovy obložené boletickými panely

Boletický panel (výrobní označení OD-001) je stavební prvek využívaný na stavbách budovaných ve třetí čtvrtině 20. století na území někdejšího Československa. Používal se na vnějším plášti budov, kde se uplatňovalo pohledové barevné sklo v kovových rámech.

Historie

Jeho název je odvozen od místa výroby těchto prvků, k čemuž docházelo v Boleticích nad Labem u Děčína.[1] Prototypově si zde panely vlastního patentovaného systému GAMA nechal vyrobit architekt Karel Prager po roce 1960 pro budovu Makromolekulárního ústavu na Petřinách.[2] Později je použil též na Federálním shromáždění a na projektové ateliéry (dnes sídlo IPR).[3]

V Boleticích se pak podobné panely produkovaly ve velkém mezi roky 1961 a 1980. Dle odhadů našel své využití jako obkladový materiál na více než třech tisících budovách veřejné občanské vybavenosti, mezi něž se řadí školky, školy, sportovní haly či administrativní budovy.[1] Rozšíření panelu pomohla snaha o unifikaci ve stavebnictví spojená s prefabrikací jednotlivých prvků, která v Československu dosáhla vrcholu v sedmdesátých letech 20. století.[1]

Podoba panelu

Panel má základní nosnou konstrukci složenou z malých ocelových částí o standardizovaných rozměrech, které jsou k sobě vzájemně svařeny do rámů z ocelových profilů s průřezem o rozměrech 40×90×3 milimetry.[1] Celý panel je z vnější strany obvykle obložen pohledovým sklem.[4] Pod ním se nachází cementotřísková deska nebo deska z osinkocementu, která je požárně odolná. Dále je přítomna vrstva minerální vlny, jejíž parametry ovšem již neposkytují v 21. století požadovanou tepelnou izolaci, a z interiérové strany se znovu nachází cementotřísková či osinkocementová deska.[5]

Zdravotní potíže

Nevýhodou boletických panelů ve variantě s deskou z osinkocementu (azbestocement) je obsah azbestu, který je v případě uvolňování do prostředí zdraví škodlivý. Navíc jeho účinky se mohou projevit za deset, ale rovněž za čtyřicet let po pohybu v jeho blízkosti.[5] Části obsahující azbest se mohou v panelu nacházet jak ve vnitřní desce, tak rovněž ve vnější desce zakrývané exteriérovým sklem.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d PETRÁŠ, Václav. Nové možnosti sanací Boletických panelů. Ostrava, 2019 [cit. 2020-01-19]. 42 s. autoreferát k disertační práci. Fakulta bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. Vedoucí práce Isabela Bradáčová. s. 5. Dostupné online.
  2. ↑ První boletické panely najdeme na “makrokouli“. Jak dnes vypadá Makromolekulární ústav na Petřinách?. praha.camp [online]. 2020-07-03 [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ Rozporuplný Prager. Tři prosklené pavilony u Emauz vzbuzují emoce už téměř 50 let, jaká je jejich historie?. praha.camp [online]. 2020-10-13 [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ Azbest: Jak vypadá tzv. boletický panel?. EnviWeb [online]. 2013-02-12 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b JANČAR, Rostislav. Jak se likviduje materiál, který je zákeřnější než terorista. iDNES.cz [online]. 2007-07-25 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ PEŠOUT, Radek. Školy a školky prošly revizí. Azbest se v některých našel. Litoměřický Deník [online]. 2012-01-09 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy