Bořita II. z Martinic
Dvorský maršálek Českého království
Ve funkci: 1453 – 1461
Panovník	Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad
Předchůdce	?
Nástupce	Jakobín z Kochanova
Hofmistr královny Johany z Rožmitálu
Ve funkci: 1463 – 1465
Panovník	Jiří z Poděbrad
Vojenská služba
Služba	České království České království
Narození	1420
Úmrtí	1479 (ve věku 58–59 let) Hrad Smečno České království České království
Místo pohřbení	Sakristie Kostela Nejsvětější Trojice ve Smečně
Choť	Anna Dražická z Kunvaldu
Rodiče	Markvart z Martinic († po 1448) a Markéta z Újezdce
Profese	diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Bořita II. z Martinic a na Smečně (asi 1420 asi tvrz Smečno – 1479 hrad Smečno) byl český šlechtic, rytíř, diplomat, válečník a státní úředník ze středočeského rodu Martiniců. Působil na dvoře českých králů Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad, v letech 1453–1461 vykonával funkci dvorského maršálka Českého království. Byl účastníkem diplomatické cesty vyslané Ladislavem Pohrobkem do Francie a poté mírového poselstva krále Jiřího do západní Evropy v letech 1465–1467.

Pocházel z českého šlechtického rodu Martiniců. Byl synem Markvarta z Martinic († po 1448) , který roku 1416 získal do držení tvrz Smečno nedaleko Kladna, a jeho manželky Markéty z Újezdce. Na Smečně se Bořita patrně také narodil. Rod v době pohusitského interregna podporoval Ladislava Pohrobka a posléze českým sněmem zvoleného českého krále Jiřího z Poděbrad, roku 1453 se stal dvorským maršálkem Českého království za vlády Ladislava Pohrobka, později pak Jiřího z Poděbrad. Roku 1454 absolvoval diplomatickou misi do Francie. Okolo roku 1460 byla dokončena jím iniciovaná přestavba rodové tvrze na pozdně gotický hrad.^[1] Roku 1461 úřad maršálka opustil, v letech 1463 až 1465 pak působil jako hofmistr manželky Jiřího, královny Johany z Rožmitálu.

Roku 1465 se zúčastnil diplomatické cesty vedené Jaroslavem Lvem z Rožmitálu, královým švagrem, do zemí západní Evropy. Poselstvo vyjelo z Prahy dne 26. listopadu 1465 a sestávalo ze 40 českých pánů a rytířů. Mezi nimi byli např. Jan II. Žehrovský z Kolovrat, Frondar či Burian ze Švamberka. V lednu 1466 výprava pobyla v Kolíně nad Rýnem. Poselstvo poté v Bruselu navštívilo burgundského vévodu Filipa III, kde spolu s Jaroslavem Lvem z Rožmitálu^[2] a Janem Žehrovským pak, jako jedni z prvních Čechů, obdrželi Řád zlatého rouna.^[3]

Poté navštívili v Londýně krále Eduarda IV., ve Francii Ludvíka XI., v Kastilii Jindřicha IV. a aragonského krále Jana II., v Portugalsku Alfonse V., v Itálii milánského vévodu Galleazza Maria Sforzu, benátského dóžete Cristofora Mora a ve Štýrském Hradci císaře Fridricha III. Poselstvo na své rok a půl trvající cestě doputovalo též do Santiago de Compostela a také do vesnice Finisterre, tedy tehdejší domnělý konec světa. Cestu podrobně ve svém deníku popsal člen družiny, Václav Šašek z Bířkova. Návrat poselstva zpět do Čech v roce 1467 byl poznamenán druhou husitskou válkou (1467–1471), kdy se Jednota Zelenohorská postavila proti králi Jiřímu a jeho stoupencům.

Po návratu pak působil jako komorní sudí, posléze pak jako purkrabí hradu Most (Hněvín) v severních Čechách. Po smrti krále Jiřího roku 1471 byl věrný královně-vdově Johaně z Rožmitálu.

Bořita II. zemřel roku 1479 na hradě Smečno, patrně ve věku okolo 60 let. Pohřben byl v sakristii děkanského chrámu Nejsvětější Trojice ve Smečně. Jeho hrob zdobí tesaný gotický náhrobek s latinským nápisem.

Bořita II. z Martinic figuruje jako jedna z postav díla Aloise Jiráska Z Čech až na konec světa, která je upraveným přepisem díla Václava Šaška z Bířkova.

Se svou manželkou Annou Dražickou z Kunvaldu počali několik dětí, včetně synů Markvarta, Viléma a Jana († 1483). Křestní jméno Bořita pak Martinicové ze Smečna začali užívat jako součást rodového příjmení. Jeho vnuk Hynek Bořita z Martinic posléze zastával úřad nejvyššího zemského sudího.

• JIRÁSEK, Alois a ALEŠ, Mikoláš. Z Čech až na konec světa. V Praze: F. Šimáček, 1890.
• PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. L. Mazáč. Díl 6. s. 103.
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. s. 126-127.
• VLČEK, Jaroslav. Dějiny české literatury, Prvního dílu část prvá: Od nejstarších dob až po "věk zlatý". V Praze: Nákladem Jednoty českých filologův, 1897. s. 246.

• Vlastenský slovník historický/z Martinic
• Z Martinic – Ottův slovník naučný (1900)
• Biografický slovník AV ČR