Bludička je nadpřirozená bytost vyskytující se ve folklóru po celém světě a také světelný jev, který nejspíše dal podnět ve víře v toto stvoření. Bludičky se objevují v noci, především v močálech a bažinách, a svádějí pocestné ze správného směru. Ve středověké latině se nazývají ignis fatuus „neposedný oheň“, anglickywill-o'-the-wisp nebo jack-o'-lantern.
Slované
Slovanům je společná představa, že se jedná o duše mrtvých, zejména zemřelých násilnou smrtí či nekřtěnátek, v podobě modravých světel, dětí nebo mužíčků s lucernami nebo hořícími košťaty.[1] Mohou být také dušemi čarodějnic a prý se objevují vždy v lichém počtu.[2] Nejčastěji je lze potkat za zimních nocí, o Dušičkách, během adventu a o štědrovečerní půlnoci. Kromě močálů se zjevují i na hřbitovech či tlejícím dřevě a do bahna či vody závadějí zvláště ty, kteří se jim vysmívají, nebo na ně hvízdají. Lze si je však naklonit prosbou, slibem či vysvobozením z prokletí, potom ukáží poutníkovi správnou cestu nebo dokonce zakopaný poklad. Nemají žádnou moc nad člověkem, který má košili naruby.[3] Podobá se jim ohnivý muž, zvaný jako dýma či dýmač. Jedná se o duši hříšníka v podobě ohnivého sloupu, sudu, dráčka nebo plamínku v bažinách, ten své oběti utopí, popálí nebo roztrhá, ale stejně jako bludička může také pomáhat.
V Lužici se této bytosti říká błudnička, błudnik nebo blud, v Polskubłędnik, świetlik, v Ruskuogoněk, v Srbskumacarul a ve Slovinskuvedunec.[1]
Bludičky v kultuře
Bludička (v originále Willo the Wisp) se nazývá britský kreslený seriál pro děti o kouzelném lese, v němž žije zlá čarodějnice – televize Edna. Vypravěčem příběhů je právě lesní bludička.