Bitva u Göllheimu byla ozbrojená srážka mezi pretendentem trůnu Svaté říše římskéAlbrechtem I. Habsburským a tehdejším římským králemAdolfem Nasavským, ke které došlo 2. července 1298. Během bitvy byl Adolf zabit, jeho vojska poražena a Albrecht tak měl uvolněnou cestu k potvrzení své osoby jakožto nového říšského vladaře.[1]
Po svém zvolení na římského krále se Adolf Nasavský pokoušel získat pro svůj rod rozsáhlý pozemkový majetek, podobně jako jeho předchůdce Rudolf Habsburský. Adolfovým cílem se staly země Durynsko a Míšeňsko, kde ovšem narazil na mocenské snahy českého králeVáclava II. Poté, co pokusy o dohodu diplomatickou cestou ztroskotaly, uzavřel Václav dohodu s původním pretendentem římského trůnu a Adolfovým soupeřem Albrechtem Habsburským. Proti Adolfovi se zároveň začali stavět další příslušníci říšských elit, neboť se pro nedostatek prostředků uchyloval k vedení vojenských výprav proti Francouzům za úplatu anglického krále. Stejně tak působila značně negativně Adolfova nevybíravá politika vůči Wettinům, původním dědicům durynských zemí. To vše vedlo k sesazení Adolfa částí říšských kurfiřtů 23. června 1298 v Mohuči a zvolení Albrechta novým králem.[2]
Adolf odmítl rozhodnutí kurfiřtů přijmout – boj o moc mezi ním a říšskými vládci se tedy měl záhy rozhodnout na bojišti. 2. července se armády Adolfa a Albrechta střetly na vyvýšeném místě nazvaném Hasenbühl ležícím nedaleko od městečka Göllheim,[1] nacházejícího se v severním Porýní-Falci mezi městy Kaiserslautern a Worms. Po několika prudkých útocích byl Adolf i se svými nejbližšími vojáky zabit. Zbytek Adolfova vojska se posléze obrátil v útěk.
Následky
Smrtí Adolfa se Albrecht stal jediným vládcem Svaté říše římské. Habsburk se vzdal koruny, aby byl znovu zvolen všemi kurfiřty 27. července 1298 na sněmu ve Frankfurtu.[1] Říšská koruna se tak opět dostala do rukou Habsburků. Adolfův rod Nasavských již nikdy vládu v říši znovu nezískal.
