Bika klasnatá

Jak číst taxoboxBika klasnatá
alternativní popis obrázku chybí
Bika klasnatá (Luzula spicata)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďsítinovité (Juncaceae)
Rodbika (Luzula)
Binomické jméno
Luzula spicata
(L.) DC., 1805
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení biky klasnaté

Bika klasnatá (Luzula spicata) je nízká, v hustých trsech rostoucí vytrvalá horská rostlina, která je rozšířena v mírném a částečně i subarktickém pásmu téměř po celé severní polokouli. V české přírodě je ale nejsilněji vyhynutím ohroženou bikou ze všech, více než deseti druhů, které v ní rostou.[1]

Výskyt

Bylina se vyskytuje, místy hojně, po celém území Evropy a dále v Asii nespojitě po celé Sibiři, na Kavkaze, ve Střední a Jihozápadní Asii, na severu Číny a Mongolska, stejně jako na severu indického subkontinentu. V Severní Americe je dále původním druhem od severních arktických oblastí přes Kanadu až téměř po celých Spojených státech. Je přizpůsobena k růstu v chladném prostředí a proto v Evropě roste např. na Islandu, Špicberkách, ostrově Jan Mayen a v Americe na Aljašce a v Severozápadních teritoriích i v Nunavutu v Kanadě. V teplejších oblastech vyrůstá ve vyšších polohách a v subtropech Asie vystupuje až do nadmořské výšky 3400 m. Nejseverněji byla zaznamenána na Baffinově ostrově na 63°24' severní zeměpisné šířky. Ve Střední Evropě je, na rozdíl od Asie a Ameriky, rostlinou poměrně vzácnou.[1][2][3]

Ekologie

V České republice se bika klasnatá vyskytuje pouze v Krkonoších na místech, kde jsou pozůstatky prastaré arktoalpínské tundry z období doby ledové. V tamních extrémních podmínkách, které neumožňuji ani existenci keřového patra, bývá součásti alpínských trávníků, ty jsou tvořené především nízkými travinami do 25 cm výšky a nacházejí se nad horní hranici lesa. Vyrůstá v malých, rozptýlených populacích na nejvyšších místech Krkonoš mezi kameny v roklích a na plochých hřbetech vrcholů Sněžka, Luční hora, Studniční hora, Kotel a na polské straně Vysokého kola a Stříbrného hřbetu.

Roste obvykle na suchých, málo zapojených travnatých svazích s malým množstvím organických látek, často v písčitém či štěrkovitém substrátu. Objevuje se na místech s častou disturbancí způsobovanou mrazovými pohyby půdy nebo sešlapem, nesestupuje níže než 1300 m n. m.

V druhu biky klasnaté je rozlišováno asi pět poddruhů, v ČR se vyskytuje pouze jediný, nominátní:

  • bika klasnatá pravá (Luzula spicata (L.) DC. subsp spicata).[1][4][5]

Popis

Květenství

Vytrvalá, trsnatá, neodnožující, 15 až 25 cm vysoká bylina vyrůstající z nehlubokého kořene s mnoha vláknitými kořínky. Má vztyčené bazální listy které jsou tuhé, podlouhlé či kopinaté, 3 až 9 cm dlouhé a 1 až 4 mm široké. Lodyžní listy bývají jeden až dva a mají podobný vzhled. Lodyhy jsou zakončené převislým, přetrhovaným květenstvím, kruželem, složeným z přisedlých, do strboulů sestavených klásků, celé květenství obsahuje 20 až 80 květů. Spodní podpůrný listen bývá stejně dlouhý jako květenství. Spodní klásky rostou z paždí listenů úzkých, hořejší ze široce pochvatých a na okrajích třásnitých. Převislé květenství je důležitým poznávacím znakem druhu.

Květy klásků mají tři vnitřní a tři vnější kopinaté okvětní lístky asi 3 mm velké, které jsou tmavohnědé až černohnědé se světlými okraji. Prašníky šesti tyčinek jsou asi dvakrát delší než jejich nitky. Svrchní semeník je složený ze tří plodolistů a obsahuje tři vajíčka. Kvetou od června do srpna, nemají nektar a opylovány jsou převážně větrem. Ploidie druhu je 2n = 24.

Plody jsou hnědé až černé, trojhranné, široce elipsoidní tobolky 1,5 mm velké. Obsahují po třech hnědých, válcovitých semenech asi 1,2 mm velkých s masíčkem. Rostlina se rozmnožuje semeny, která jsou šířena větrem, vodou nebo mravenci zanášející semena do mravenišť kvůli masíčku.[1][3][6][7]

Ohrožení

Bika klasnatá je pro svůj výskyt v malých, rozptýlených a početně klesajících populacích zařazena jak ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.", tak i v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 ve skupině rostlin kriticky ohrožených (§1, C1b).[8][9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Bika klasnatá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 17.07.2011 [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ US National Plant Germplasm System: Luzula spicata [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b AIKEN, S. G.; DALLWITZ, M. J.; CONSAUL, L. L. et al. Flora of the Canadian Arctic Archipelago: Luzula spicata [online]. National Research Council of Canada, Ottawa, CA, rev. 2011 [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ MINÁRIKOVÁ, Tereza; ČERNÁ, Lucie; GABRIELOVÁ, Jarmila et al. Priority druhové ochrany cévnatých rostlin. Ochrana přírody [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha 11 - Chodov, 2011 [cit. 24.04.2017]. Čís. 6. Dostupné online. ISSN 1211-3603. 
  5. ↑ ŠTURSA, Jan. Arktoalpínská tundra Krkonoš. S. 171–174. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2013 [cit. 24.04.2017]. Čís. 4, s. 171–174. Dostupné online. ISSN 0044-4812. 
  6. ↑ The Jepson Manual, Vascular Plants of California: Luzula spicata [online]. University of California, Oakland, CA, USA [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SWAB, Janice Coffey. Flora of North America: Luzula spicata [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 24.04.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy