Altistka, dívčím jménem Barbora Hanušová, se v roce 1875 provdala za skladatele Zdeňka Fibicha. Pěvecky se školila u A. Appé a krátce působila u německých divadel v Karlových Varech a Olomouci. Roku 1868 debutovala v Prozatímním divadle jako Abatyše v BendlověLejle a brzy se stala hvězdou souboru jak Prozatímního divadla, tak později Národního divadla. Do historie české opery se nesmazatelně zapsala tím, že právě její hlas poprvé zazněl v prostoru Národního divadla při slavnostní premiéře SmetanovyLibuše (11. červen1881), když jako Radmila oslovila Libuši. Premiérovala i v dalších rolích Smetanových oper - jako Panna Róza v Tajemství a jako Záviš v opeře Čertově stěně. Pro její hlas Fibich komponoval altové role, Elišku v Bukovínu a Perchtu v Blaníku. Také Antonín Dvořák pro ni vytvořil hlasový part Homeny ve Vandě. Měla mohutný hlas velkého rozsahu a patetický projev, což znamenitě odpovídalo např. Donně Isabelle z Fibichovy Nevěsty messinské, která patřila k jejím nejlepším kreacím (1884).
Na scéně Národního divadla se objevila jako stálý člen souboru opery naposledy 30. listopadu 1890 v roli Klíčnice v Dvořákově opeře Jakobín. V lednu 1891 opustila operní scénu.
↑ hrob operní zpěvačky Betty Fibichové na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-31.
Literatura
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 98
