PROFILPELAJAR.COM

Betsy Nagelsenová
Betsy Nagelsenová
Stát	Spojené státy americké
Datum narození	23. října 1956 (68 let)
Místo narození	St. Petersburg, FL, Spojené státy
Bydliště	Maui, HI, Spojené státy; Orlando, FL, Spojené státy
Výška	175 cm
Profesionálka od	1973
Ukončení kariéry	1996
Držení rakety	pravou rukou
Výdělek	1 016 519 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	339–355
Tituly	4
Nejvyšší umístění	25. místo (17. února 1986)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	finále (1978)
French Open	2. kolo (1975, 1978)
Wimbledon	4. kolo (1981, 1986)
US Open	3. kolo (1974, 1977, 1980, 1988)
Čtyřhra
Poměr zápasů	285–164
Tituly	26
Nejvyšší umístění	11. místo (14. března 1988)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	vítězka (1978, 1980)
French Open	semifinále (1981, 1985)
Wimbledon	finále (1987)
US Open	semifinále (1978, 1984, 1987)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open	čtvrtfinále (1981, 1988, 1989)
Wimbledon	semifinále (1979, 1985, 1989)
US Open	finále (1987)
	Údaje v infoboxu aktualizovány dne 18. dubna 2020; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helen Elizabeth „Betsy“ Nagelsenová McCormacková (* 23. října 1956 St. Petersburg, Florida) je bývalá americká profesionální tenistka, která se na okruzích pohybovala v letech 1973–1996. V profesionální kariéře vyhrála čtyři singlové a dvacet šest deblových turnajů.^[2] Ve dvouhře porazila tenistky figurující během kariéry na prvním místě, Martinu Navrátilovou a Arantxu Sánchezovou Vicariou. Praktikovala útočný styl servis–volej.^[3]

S Renátou Tomanovou triumfovala v deblu Australian Open 1978 a po boku Martiny Navrátilové zvítězila na Australian Open 1980. V grandslamovém singlu se nejdále probojovala do finále Australian Open 1978, v němž podlehla Australance Chris O'Neilové.^[4] Po boku krajana Paula Annacona si zahrála o titul na US Open 1978. V utkání nestačili na americko-španělský pár Martina Navrátilová a Emilio Sánchez, až v dlouhém tiebreaku rozhodující sady.^[5]^[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 1986 na 25. místě a ve čtyřhře pak v březnu 1988 na 11. místě.^[6] První juniorkou světa se stala v roce 1973, kdy také vyhrála juniorské mistrovství USA v kategorii 16letých. Následně byla vyhlášena nejlepší juniorkou Spojených států pro rok 1974 (USTA Girls' Sportsmanship Award).^[7]

V americkém fedcupovém týmu neodehrála žádný zápas. V letech 1974, 1985, 1988 a 1989 se stala členkou vítězného družstva Američanek v ženském Wightman Cupu.^[3]^[4]

Soukromý život

Po ukončení profesionální dráhy v roce 1996 působila jako komentátorka amerických televizních stanic ABC a ESPN, rovněž tak australského kanálu Nine Network.^[3]

V roce 1986 se vdala za zakladatele největší světové^[8] mezinárodní sportovní agentury IMG Marka McCormacka. Agentura ji jako tenistku zastupovala již od roku 1974. Do manželství se v roce 1997 narodila dcera. McCormack měl z prvního svazku dvě dcery a syna.^[8] Manželé zafinancovali vznik Tenisového centra McCormacka-Nagelsenové, otevřeného v roce 1995, při Koleji Williama a Mary ve virginském Williamsburgu, kterou McCormack vystudoval.^[8] Centrum se stalo sídlem Ženské síně slávy amerického univerzitního tenisu (Women's Tennis Hall of Fame ITA).^[3] Pozici hlavní trenérky zastávala u ženského tenisového týmu na State College of Florida.^[4]

Finále na Grand Slamu

Ženská dvouhra: 1 (0–1)

Stav	rok	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	1978	Australian Open	tráva	Chris O'Neilová	3–6, 6–7^(3–7)

Ženská čtyřhra: 4 (2–2)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1977^(leden)	Australian Open	tráva	Kerry Reidová	Dianne Fromholtzová Helen Gourlayová	7–5, 1–6, 5–7
Vítězka	1978	Australian Open	tráva	Renáta Tomanová	Naoko Satóová Pam Whytcrossová	7–5, 6–2
Vítězka	1980	Australian Open	tráva	Martina Navrátilová	Ann Kiyomurová Candy Reynoldsová	6–4, 6–4
Finalistka	1987	Wimbledon	tráva	Elizabeth Smylieová	Claudia Kohde-Kilschová Helena Suková	5–7, 5–7

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

Stav	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalistka	1987	US Open	tvrdý	Paul Annacone	Martina Navrátilová Emilio Sánchez	4–6, 7–6^(8–6), 6–7^(12–14)

Finále na profesionálních okruzích

Dvouhra: 9 (4–5)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	kategorie	dotace	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	1.	18. srpna 1974	Newport, Spojené státy	tráva	Virginia Slims	30 000 $	Chris Evertová	6–4, 6–3
Finalistka	2.	25. prosince 1978	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tráva	Grand Slam	35 000 $	Chris O'Neilová	6–3, 7–6
Vítězka	1.	15. října 1979	Kjóto, Japonsko	tvrdý	Colgate Series	35 000 $	Naoko Satóová	6–3, 6–4
Vítězka	2.	22. října 1979	Tokio, Japonsko	koberec (h)	Colgate Series	35 000 $	Naoko Satóová	6–1, 3–6, 6–3
Vítězka	3.	9. února 1981	Columbus, Spojené státy	tvrdý (h)	Futures	30 000 $	Rene Blountová	7–6, 6–4
Vítězka	4.	9. června 1981	Surbiton, Velká Británie	tráva	Toyota Series	50 000 $	Barbara Hallquistová	6–0, 6–4
Finalistka	3.	17. září 1984	San Diego, Spojené státy	tvrdý	VS Tour Cat 1+	50 000 $	Debbie Spenceová	6–3, 6–7, 6–4
Finalistka	4.	10. června 1985	Birmingham, Velká Británie	tráva	VS Tour Cat 2	125 000 $	Pam Shriverová	6–1, 6–0
Finalistka	5.	20. ledna 1986	Wichita, Spojené státy	koberec (h)	Virginia Slims	75 000 $	Wendy Whiteová	6–1, 6–7, 6–2

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Betsy Nagelsenová na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Betsy Nagelsen | Ranking History [online]. WTA Tennis [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Betsy Nagelsenová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20200418a18. dubna 2020
↑ ^a ^b ^c ^d BETSY NAGELSEN MCCORMACK [online]. ITA Women's Hall of Fame [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Betsy Nagelsen McCormack « The Perfect Game Foundation [online]. The Perfect Game Foundation, Inc. [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ FLINK, Steve. 50 Moments That Mattered: A triple crown for Navratilova [online]. USTA, 2018-03-13 [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Betsy Nagelsenová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20200418a18. dubna 2020
↑ ITA Betsy Nagelsen McCormack [online]. [cit. 2011-12-08]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c CARLSON, Michael. Obituary: Mark McCormack. The Guardian [online]. 2003-05-17 [cit. 2020-04-19]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky)